Ahojte holky, konečně připojení k netu tak se taky přidám:-)
V noci jsem se vrátila z desetidenního lyžařského kempu s dětmi.
Věk 6 -14 let. Tyto děti byly vybráni do skupiny ze které mohou postoupit dál ( jen pro přiblížení akce)
Nikdy jsem nezažila "náročnější dětský emoční týden"
Radost - překvapenost - zoufalství - naděje - strach - lítost - euforie - nuda - odpor - hněv (to bych nazvala trošku ostřeji) - zloba - nenávist - opovržení (to se vyskytovalo celkem často) - rozpaky - ostuda - a tady se to začínalo vracet k překvapení a radosti.
Na každé dítě by se dal zpracovat takhle jednoduchý kolotoč, kterým si dítě procházelo. Pro mě bylo důležité, že děti během této doby vypustily ze svého "kolotoče emocí" opovržení a nenávist. Hodně jsem s dětmi komunikovala, kladla otázky, pracovaly sami ze sebou a to pro ně bylo hrozně těžký.
Jak píše Aneta, i tyto děti byly zvyklé dostávat pouze rozkazy bez jakékoliv zpětné vazby. Přišlo strašné překvapení,když si jsem je poprosila ať si sestaví svůj tréninkový den.
Je hrozně zajímavé pozorovat děti (samozřejmě i dospělé) jak určité emoce prožívají, jak dlouho jsou schopni v nich setrvat a jak a jestli vůbec jsou schopni s nimi pracovat.
A ještě jedna důležtá věc (nebo aspoň pro mě). Pomocí otázek dokázaly děti těsnit z tréninkového dne opovržení a nenávist.
Bylo to skvělý a vlastně i pro mě velmi emoční a poučný týden, ve kterém jsem měla možnost vyzkoušet nějaké věci, které jsem se dozvěděla díky Vám.
