Ahoj holky.
Poslední roky jsem plná emocí. Hlavně těch negativních. Myslím, že moje generace cítí hovor o emocích jako problém. Máme strach o nich mluvit, často se podceňujeme, nevěříme si .....
V Totemu jsme měly mluvit o svých kladných vlastnostech, bylo to pro mne velmi těžké a schodou okolností hned další týden, mluvili moje děti( šestá třída) o tom samém. Mile mne překvapili, jak osobě krásně mluvili, nebáli se o sobě mluvit. Jsem ráda, že nemají problém jako moje generace.
Ahoj, Lucie. Díky za Tvůj příspěvek. Sdílím s Tebou fakt, že pokud jsou děti k hovoru o emocích vedeny, nemají s tím takový problém, jako předchozí generace. Zajímalo by mne, jestli máš nějakou představu o tom, proč tomu tak je - proč má "naše" a "starší" generace problém s tím hovořit o emocích? Díky za reakci, Bára
Ahoj Báro.
Mám dojem, že doba mého dětství byla celkově bez emocí. Život byl nalainovaný, emoce nebyly důležité, lidé co dávali najevo emoce, byli divný, zvláštní. Totalita nás nepouštěla ani doprava, ani doleva, jen přímo, pomalu a bez emocí. Řekla bych, že nám státníci emoce zakazovali, báli se našich emocí.
Ahoj Luci a ostatní,
již na modulu jsem říkala, že je moc dobré, když se o emocích mluví a hlavně, když se dávají emoce najevo. Mluvila jsem zde i o zkušenostech z mateřské školy a o Emušácích? Ale nemyslím si, že naše generace byla o emoce a jejich vyjadřování ochuzena. Narodila jsem se v roce 1968 a nemůžu říct, že by se u nás v rodině emoce neprojevovaly nebo se o nich nemluvilo. Spíše naopak. Byla jsem v rodině vedena k tomu, abych , kdykoliv projevila své emoce a že tím bude můj život snadnější.Že je život s emocemi a komunikací daleko lepší. Ještě si teď vzpomínám (a derou se mi přitom slzy do očí), když jsme s tatím probírali mou situaci v práci a táta mi radil, co a jak. A jeho poslední věta při tomto rozhovoru byla abych nezapomínala být sama sebou, s lidmi vždy komunikovala a i nadále projevovala své emoce. Řekl mi i : ,,Nezapomínej toto učit i své děti, neustále s nimi o všem mluv a ukazuj své i jejich emoce, a probírejte je". To jsem ještě nevěděla, že za tři neděle znedadání umře doma mamce na infarkt. Snažím se to dodržovat a myslím si , že máme s dětmi skvělý vztah a vždy jsme si byly velkou oporou. Měla jsem i asi i dobré učitele, protože jsem vždy mohla projevit své emoce a ostatní děti také. Často jsme to i rozebírali, proč to nastalo, co se děje apod. Myslím si ,že dnes je sice doba otevřenější, rychlejší, ale často se o problémech nebo i jiných věcech hodně mluví a hlavně píše, ale ve skutečnosti je vše jinak. Někdy bych řekla, že je to horší než v minulých letech. Vždyť mladí lidé spolu často ani nekomunikují natož , aby projevovali emoce.
Ahoj Ivet.
souhlasím s tebou, taky jsme doma mluvili o emocích, měla jsem krásné dětství a skvělé rodiče a o všem jsme mluvili . Jen za plotem to bylo bez emocí.
