Integrace a inkluze

Sociální integrace představuje proces začleňování osob do každodenního života většinové společnosti s cílem naučit se v ní správně žít a identifikovat se s ní. 

Větší problémy při integraci se mohou projevit u těch skupin osob, které se od ostatních výrazně liší (etnické menšiny, přistěhovalci a uprchlíci), neboť k jejich úplné socializaci nedochází přirozeným způsobem, a proto je zapotřebí těmto lidem pomáhat a jejich integraci do majoritní společnosti podporovat.

Za vyšší stupeň integrace lze považovat inkluzi, která představuje proces, kdy se příslušníci menšin nebo znevýhodněných skupin zúčastňují stejných běžných aktivit jako lidé z většinové společnosti. 

Základní rozdíl mezi integračními a inkluzivními postupy spočívá tedy v tom, že integrační postupy zajišťují a vytvářejí znevýhodněným jedincům speciální podmínky (např. zřizování speciálních škol pro zdravotně postižené žáky), zatímco inkluzivní postupy při začleňování znevýhodněných osob probíhají společně v majoritní společností (např. zařazování znevýhodněných žáků do běžných škol).

Ačkoliv byla teorie inkluze jako výsledek ideologických, sociologických a politologických diskusí šedesátých a sedmdesátých let minulého století původně zaměřená na začleňování mimoevropských přistěhovalců do společnosti, později se zabývala integračními procesy v Evropě. 

Pozornost je v rámci inkluze zaměřena na tři roviny, a to kulturní, sociálně-ekonomickou a občansko-politickou. V každé z nich se může objevit jak žádoucí míra inkluze, tak i její protipól – absolutní exkluze.

  1. V kulturní oblasti představuje jako žádoucí míru inkluze takového prostředí, ve kterém žijí vedle sebe většinové a menšinové kultury, přičemž oficiálně jsou uznávány také kultury menšinové (např. v médiích, školství apod.).
  2. V rovině sociálně-ekonomické je dosaženo dostatečné míry inkluze tehdy, neevokuje-li příslušnost k určitému etniku zároveň sounáležitost k sociální menšině (např. postavení ve společnosti, stupeň dosaženého vzdělání apod.).
  3. Mohou-li menšiny skutečně vyjadřovat své zájmy, pak je i v občansko-politické oblasti inkluze úspěšná.

Měřítkem inkluze (popřípadě i exkluze) může být tzv. index segregace, který informuje o reálném zastoupení menšiny ve většinové společnosti v příslušných oblastech, jako např. dosaženém vzděláním, úrovní bydlení, zaměstnaností apod. Čím větší je systematická odchylka zastoupení menšiny v porovnání s většinou (počítáno průměrem), tím větší je index segregace menšiny.

Uvědomovat si vlastní důstojnost a schopnost respektovat právo a svobodu ostatních lidí s jiným názorem, odlišným způsobem života či jinou barvou pleti, tedy soudné, kritické a nezávisle myslící občany, potřebuje každá demokratická společnost.