Interkulturní vzdělávání

Interkulturní vzdělávání představuje vzdělávací proces, který zprostředkovává jak poznání vlastního kulturního zakotvení, tak i porozumění kulturám odlišným. Vede k chápání a respektování sociokulturní rozmanitosti a otevírá cestu k porozumění různým způsobům života, myšlení a vnímání světa. 

Interkulturní komunikace jako fenomén dnešní doby

Interkulturní komunikce (IK) představuje v současném moderním světě vzhledem ke zvýšené migraci obyvatel v poslední době fenomén dnešní doby, neboť lidé z různých zemí a kulturních společenství a jednotlivé národy mezi sebou se začali prostřednictvím IK dorozumívat, navzájem se blíže poznávat a spolupracovat v daleko větší míře, než tomu bylo v minulosti.

IK se začala prosazovat nejdříve v praxi, teprve později se stala součástí příslušných vědních oborů z hlediska teoretického i výzkumného.

Termínem IK lze označovat:

• sdělování v různých sociokulturních situacích
  
• vědeckou disciplínu 
  
• výcvik interkulturních kompetencí 
  

V současném evropském kontextu, tedy i v českém prostředí, lze upřednostnit užívání termínu interkulturní komunikace (IK), která probíhá (stručně řečeno) mezi komunikanty v prostředí, v němž odlišné kultury žijí jakoby samostatně, vedle sebe (srov. např. vietnamskou či čínskou komunitu v ČR), zatímco multikulturní komunikace (MK) představuje vedení dialogu v multikulturní společnosti, ve které společně žijí příslušníci různých kultur jako celek se společnými kulturními rysy.

Předpokladem k úspěšnému vedení IK mezi národy je sociokulturní kompetence člověka.

Nesprávně a chybně interpretovaná IK může vést k oboustrannému neporozumění a nepochopení mezi příslušníky jednotlivých národů a etnik, ke vzájemným konfliktům (event. vyústit až ve válečný střet).

Integrace a inkluze

Sociální integrace představuje proces začleňování osob do každodenního života většinové společnosti s cílem naučit se v ní správně žít a identifikovat se s ní. 

Větší problémy při integraci se mohou projevit u těch skupin osob, které se od ostatních výrazně liší (etnické menšiny, přistěhovalci a uprchlíci), neboť k jejich úplné socializaci nedochází přirozeným způsobem, a proto je zapotřebí těmto lidem pomáhat a jejich integraci do majoritní společnosti podporovat.

Za vyšší stupeň integrace lze považovat inkluzi, která představuje proces, kdy se příslušníci menšin nebo znevýhodněných skupin zúčastňují stejných běžných aktivit jako lidé z většinové společnosti. 

Základní rozdíl mezi integračními a inkluzivními postupy spočívá tedy v tom, že integrační postupy zajišťují a vytvářejí znevýhodněným jedincům speciální podmínky (např. zřizování speciálních škol pro zdravotně postižené žáky), zatímco inkluzivní postupy při začleňování znevýhodněných osob probíhají společně v majoritní společností (např. zařazování znevýhodněných žáků do běžných škol).

Ačkoliv byla teorie inkluze jako výsledek ideologických, sociologických a politologických diskusí šedesátých a sedmdesátých let minulého století původně zaměřená na začleňování mimoevropských přistěhovalců do společnosti, později se zabývala integračními procesy v Evropě. 

Pozornost je v rámci inkluze zaměřena na tři roviny, a to kulturní, sociálně-ekonomickou a občansko-politickou. V každé z nich se může objevit jak žádoucí míra inkluze, tak i její protipól – absolutní exkluze.

1. V kulturní oblasti představuje jako žádoucí míru inkluze takového prostředí, ve kterém žijí vedle sebe většinové a menšinové kultury, přičemž oficiálně jsou uznávány také kultury menšinové (např. v médiích, školství apod.).
   
2. V rovině sociálně-ekonomické je dosaženo dostatečné míry inkluze tehdy, neevokuje-li příslušnost k určitému etniku zároveň sounáležitost k sociální menšině (např. postavení ve společnosti, stupeň dosaženého vzdělání apod.).
   
3. Mohou-li menšiny skutečně vyjadřovat své zájmy, pak je i v občansko-politické oblasti inkluze úspěšná.
   

Měřítkem inkluze (popřípadě i exkluze) může být tzv. index segregace, který informuje o reálném zastoupení menšiny ve většinové společnosti v příslušných oblastech, jako např. dosaženém vzděláním, úrovní bydlení, zaměstnaností apod. Čím větší je systematická odchylka zastoupení menšiny v porovnání s většinou (počítáno průměrem), tím větší je index segregace menšiny.

Uvědomovat si vlastní důstojnost a schopnost respektovat právo a svobodu ostatních lidí s jiným názorem, odlišným způsobem života či jinou barvou pleti, tedy soudné, kritické a nezávisle myslící občany, potřebuje každá demokratická společnost.