Rada Evropy si plně uvědomuje, že jen úspěšná komunikace může vést k vzájemnému soužití evropských národů, k výměně zkušeností na základě přímého kontaktu, k lepšímu porozumění a užší spolupráci v nejrůznějších vědních oborech, a proto se rozhodla prostřednictvím Společného evropského referenčního rámce (dále jen SERR): Jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak v jazycích hodnotíme (překlad Olomouc: Univerzita Palackého 2002) zlepšit kvalitu komunikace mezi Evropany s různým jazykovým a kulturním zázemím a podporovat takové metody učení a vyučování, které Evropany sblíží. SERR vymezuje také kompetence komunikační (lingvistické, sociolingvistické, pragmatické) a všeobecné (předpokládající znalost sociokulturního prostředí a reálií zemí, ve kterých se studovaným jazykem hovoří) jako cílové kompetence jazykové výuky.

Neznalost sociokulturní kompetence může jazykový projev cizince silně poznamenat, způsobit závažné komunikační bariéry, které mohou vést až k nedorozumění a vzájemnému nepochopení.

Se sociokulturní kompetencí a interkulturní komunikací také úzce souvisí řeč těla, která se projevuje i v multikulturním prostředí mezi různými příslušníky národů a etnik rozmanitými způsoby: tělesným dotykem (způsob podání ruky, pohlazení, poplácání po rameni); fyzickou blízkostí (projev stupně intimity a dominance); gesty (doplněk nebo náhrada řeči); mimikou (úsměvem, svraštěním obočí a čela, přivíráním víček apod.) či pohyby těla (jinou gestikulací rukou apod.).

Interkulturní komunikace mezi komunikanty pocházejícími z odlišného prostředí se může projevovat odlišnými pohyby těla. Je obvyklé, že cizinec jako posluchač většinou souhlasně pokyvuje hlavou, při nesouhlasu hlavou kroutí (opačný způsob je charakteristický např. pro osoby bulharské národnosti). V komunikačních situacích s cizinci má důležitost osobní prostor člověka a vzdálenost osob při vzájemném kontaktu, tzv. proxemika. Ta úzce souvisí s kulturou národa, např. Arabové jsou zvyklí na bližší interpersonální kontakt než Evropané. Dotyky a gesta představují také typ interkulturní komunikace, která se nazývá haptika a je založená na bezprostředním kontaktu, např. pohlazením, podáním ruky, poplácáním po rameni. Haptický kontakt je vlastně limitem proxemiky.