Mezijazykové vlivy – transfer a přepínání kódů

Interference je jedním z projevů jazykového transferu, při němž dochází k přenosu gramatických vlastností či struktur mezi dvěma jazykovými systémy (interlingvální), nebo v rámci jednoho jazykového sytému (intralingvální), která se v povrchové jazykové struktuře projeví jako chyba (negativní transfer, interference). K tomu dochází tehdy, jsou-li odpovídající struktury obou jazyků rozdílné. 

Jedním z příkladů, který by bylo možné na tomto místě uvést, je např. používání fráze I have twelve years (= Já mám 12 let) českými studenty, kteří se učí angličtinu jako cizí jazyk. Správně by fráze měla znít I am twelve years old (= Já jsem 12 let).

V případě shodných jazykových struktur se psycholingvisticky totožný proces přenosu struktur neprojeví jako odchylka od normy, a proto mluvíme o pozitivním transferu. Transfer je přirozený automatický proces, který má v případě shodných struktur pozitivní vliv na osvojování cizího jazyka a v počátečních fázích může osvojování především u příbuzných jazyků velmi urychlit (Bordag, 2015).

Střídání kódů (code switching) je schopnost „přepínat“ mezi svými jazyky, a to na první pohled zcela plynule a bez potíží. Lingvisté se pak snaží zkoumat to, kde a kdy mluvčí přepínají a z jakých důvodů. Přepínání kódu lze definovat jako střídavé používání dvou jazyků, které může zahrnovat vše od zavedení jednoho „nepřizpůsobeného“ slova až po celé věty či několik vět v kontextu jiného jazyka (Ghirardini, 2006). 

Viz níže příklad (Bordag, 2015): 

- Našel jsem tu bundu. 
- A kde byla?
- V šatně v Hortu (něm. družina). Tady. Jo, und wir haben auch eine Hausaufgabe (něm. a taky máme domácí úkol). 
- Z čeho?
- Z Mathe (něm. matika).

Příklady typických vlivů mateřského jazyka cizinců na češtinu jako jazyk druhý lze pozorovat zejména ve výslovnosti, pravopisu, slovní zásobě a mluvnických jevech (blíže viz např. Šindelářová a Škodová, 2013, na příkladech z ruštiny, ukrajinštiny, arménštiny a arabštiny). Pedagog, který má ve třídě žáka-cizince (příp. vyučuje češtinu pro děti-cizince), by se měl seznámit s typologickými zvláštnostmi mateřského jazyka dítěte a s možnými, příp. typickými vlivy tohoto jazyka na češtinu, což mu umožní lépe nejen identifikovat chyby v projevech žáků-cizinců, ale mnohým chybám i předcházet.