Vzdělávání dětí a žáků-cizinců v českém školství

Společenské a ekonomické změny po roce 1989 se významně odrazily i v celém českém školství, které muselo zareagovat na tuto společenskou změnu. Nastala specifická situace zejména na školách základních (v daleko menším měřítku i na některých středních školách), v nichž začala výuka žáků-cizinců probíhat v multikulturní třídě, jazykově smíšeném třídním kolektivu s převahou rodilých mluvčích, a podle učebnic určených pro žáky české národnosti.

Ojedinělé případy žáků-cizinců byly řešeny individuální formou, a to zejména při jejich vstupu do české školy v rámci povinné školní docházky, tedy v raných fázích osvojování češtiny. Vlastní zkušenosti s výukou češtiny jako druhého jazyka v základním vzdělávání mělo jen nepatrné procento pedagogů, většina učitelů nebyla dostatečně připravena.

Dětí i žáků-cizinců ve školách a školských zařízení každoročně v ČR přibývá, zejména jde o žáky z  tzv. třetích zemí. Níže uvedená data (podle statistik ČSÚ a databáze MŠMT) shrnují složení cizinců podle jejich občanství v oblasti vzdělávání v České republice, a to podle docházky dětí do mateřských škol, žáků do základních a středních škol a studentů do vysokých škol.