Studium češtiny pro cizince

Již od konce 2. světové války až do konce osmdesátých let 20. století se v bývalém Československu rozvíjela čeština / bohemistika převážně zaměřená na mateřský jazyk, ale pozornost byla věnována také češtině pro cizince, tedy češtině jako cizímu jazyku, i když v podstatně menší míře. 

Český jazyk bylo možné od konce 2. světové války studovat i na zahraničních univerzitách v různých částech světa. 

V českém prostředí měla tedy výuka češtiny pro cizince svou tradici a byla zaměřená zejména na výchovu češtinářů / bohemistů, event. na přípravu zahraničních studentů na studium v bývalém Československu. Týkala se především budoucích vysokoškoláků (v menší míře pak i středoškoláků) a zahraničních pracovníků v dělnických profesích. Výuka probíhala na univerzitních pracovištích a v ústavech jazykové a odborné přípravy, často ve speciálních jazykových střediscích pod vedením odborných pracovníků, a to nejen vystudovaných lingvistů. Součástí přípravných jazykových kurzů byla totiž nezbytná i odborná příprava pro studium na českých školách, jež vyžadovala znalost i základní české odborné terminologie.