U rodičů jsem žil ještě sedm let poté, co jsem nastoupil do své první a zatím poslední práce, tzn. do svých 26 let. Nechtělo se mi hledat a zbytečně si platit podnájem, když můžu na nájem rodičům pouze přispívat. Nechtělo se mi kupovat si jídlo a vařit si, když to maminka udělá lépe a je to bez zbytečné námahy. Prodlužoval jsem si období bezstarostnosti, jak jen to šlo. Jenže pak jsem začal zjišťovat, že kolem mě jsou stejně staří lidé, kteří v mém věku zakládají firmy, rodiny a začínají si budovat svůj život… Díval jsem se na své rodiče, kteří začínali být unavení a všiml jsem si, že stárnou. A tak jsem se tedy rozhodl začít žít svůj vlastní život.
Naposledy změněno: čtvrtek, 12. července 2012, 11.39