Analyzování potřeb sociální skupiny

Základní lidské potřeby

Obr. 1Přirozené lidské potřeby (Maslow, A. H.: Toward a Psychology of Being, New York1968)

„Základní lidské potřeby jsouspolečné všem lidským bytostem bez rozdílu pohlaví, rasy, věku. Jejichuspokojení vede k tomu, že se cítíme i fungujeme dobře (v činnostech ivztazích), že se cítíme tělesně, psychicky a sociálně v pohodě.“ (Kopřiva,Nováčková, Nevolová, Kopřivová)

Potřeby se často dělí na nižší avyšší, případně na primární a sekundární, nedostatkové a růstové apod.Uspokojení nižších potřeb je předpokladem pro uspokojení a rozvoj vyššíchpotřeb. Potřeba je moment vedoucí k vyhledávání určité podmínky nezbytněnutné k životu a vývoji a zároveň vyhýbání se nepříznivým podmínkám. Jakýmse člověk stane, je výrazně ovlivněno uspokojením či neuspokojením základníchlidských potřeb. Jestliže dojde k dlouhodobému nedostatečnému uspokojovánítěchto základních potřeb, může dojít k narušení zdravého vývoje člověka.Každý člověk má své potřeby různě rozvinuté, upřednostňuje více či méně něcojiného. Vyšší potřeby se objevují až po uspokojení potřeb nižších.V některých případech se však může stát, že člověk uspokojí některouz vyšších potřeb, ačkoli nedošlo k uspokojení potřeb nižších.

1. Fyziologicképotřeby – bývají označovány jako primární. Patří mezině přijímání potravin, tekutin, dýchání, vylučování, přiměřená teplotaprostředí, rozmnožování, pohyb, aktivita, odpočinek, spánek. Řadí se sem rovněžpotřeba určitého rytmu, tempa, přiměřené smyslové simulace, potřeba vyhnout sebolesti.

2. Potřebybezpečí – řadíme sem potřebu přístřeší, ochrany,jistoty, stálosti řádu ve světě věcí i lidí, potřeba vyhýbat se chaosu,ohrožení, násilí, něčemu neznámému, neobvyklému, hrozivému, skrýt se přednebezpečím. Řadíme sem rovněž potřebu vlastního teritoria.

3. Potřebysounáležitosti a lásky – jedná se o potřebu někam patřit, býtostatními přijímán. Výrazně souvisí s lidskou motivací.

4. Potřebysebeúcty a uznání – řadíme sem potřebu být přijímán, oceňován,respektován jako důležitá a hodnotná osoba. Řadíme sem potřebu vážit si sebesama, hodnotit se pozitivně, mít pocit, že jsme v něčem úspěšní, že dělámesvou práci a věci dobře. Do jisté míry jsme ovlivněni tím, jak se k námchovají ostatní lidé, jakým způsobem jejich chování chápeme a jak jejprožíváme. K potřebě uznání řadíme rovněž potřebu úspěchu. Základemúspěchu je dělat věci tak, jak je nejlépe umíme a můžeme dělat, a aby ostatnídali najevo, že o tom vědí, případně aby to ocenili.

5. Potřebyseberealizace – patří sem snaha pochopit sám sebe i druhé,stát se tím, kým se člověk může stát, naplnit své možnosti osobního růstu arozvoje, potřeba objevovat a porozumět světu. Potřebujeme přiměřené množstvípodnětů, potřebujeme činnost, v životě něco dokázat, potřebujeme tvořit,máme potřebu identity. Potřeba identity je propojena s potřebou sebeúcty.Potřebujeme věřit, že jsme odlišní od ostatních, máme svou důstojnost,schopnost zvládat svůj život, svou lidskou hodnotu, a že se nám dostávápřijetí, případně uznání od ostatních.

6. Vyššípotřeby – patří sem potřeby estetické (krása,souměrnost, harmonie), etické (pravda, spravedlnost, mravnost), duchovní (víra,hledání smyslu života).

Jakým způsobem se projevuje neuspokojeníjednotlivých potřeb do našeho chování, prožívání, jednání?

1. Neuspokojenífyziologických potřeb – můžeme cítit únavu, nudu, hlad, žízeň,neklid, bolest, zimu apod. Můžou se objevovat poruchy pozornosti, apatie,agrese, podrážděnost, motorický neklid.

2. Neuspokojenípotřeby bezpečí – může se dostavit pocit úzkosti, strachu,nejistota, hněv, zlost, nedůvěra, agresivní chování, strach z neúspěchu,selhání. V souvislosti vyhnout se neúspěchu se může objevit podvádění,lhaní, chování, které může poškodit ostatní.

3. Neuspokojenípotřeby sounáležitosti a lásky – dítě, které má pocit, že nenímilováno, že o něj nikdo nemá zájem, trpí pocitem osamění, steskem,zbytečnosti. Často se snaží získat pozornost „za každou cenu“. Chce, aby o nějněkdo měl zájem, aby si jej někdo všímal. Často mu postačí i negativnípozornost (okřikování, trest apod.).

4. Neuspokojenípotřeby sebeúcty, uznání a seberealizace – dítě zažívá pocitméněcennosti, nezájmu, zbytečnosti, neschopnosti. Často cítí hněv, lítost,zbytečnost, nenávist, beznaděj. Může se objevovat agresivní chování, snaha sezviditelnit nebo naopak nevyvíjejí žádnou snahu.

Uspokojování primárních a sekundárních potřebvelmi úzce souvisí s vývojem člověka v jednotlivých etapách lidskéhoživota. Člověk prochází několika odlišnými obdobími, která můžeme rozlišovatpodle biologických, sociálních a psychologických změn.

1. Prenatální období –období od oplození vajíčka až po narození dítěte. Během vývoje plodu seobjevují jednoduché psychické reakce, začíná interakce matky a plodu.

2. Novorozenecké období –začíná narozením dítěte a trvá přibližně 1 měsíc. Jedná se období adaptace, tj.přizpůsobení se podmínkám nového prostředí. Je vybaven řadou různých reflexů(sací, hledací apod.). Křik signalizuje stav novorozence, jeho potřeby,přitahuje pozornost. Základem orientace je vnímání. Od počátku je aktivnímúčastníkem sociální interakce.

3. Kojenecký věk – prvnírok života dítěte. Rychlý rozvoj schopností, motorických dovedností, jemnémotoriky. Základem pozornosti je vrozený orientačně pátrací reflex. Začínáreprodukovat zvuky. Poznávání a učení probíhá na úrovni kontaktu s okolnímsvětem. V rámci mezilidské interakce se uskutečňuje sociální učení.Objevují se jednoduché sociální hry, strach z cizích lidí, skon dítětek vyhledávání blízkosti určitých lidí, vytvoření pocitu jistoty a bezpečí.

4. Batolecí věk –období od 1 do 3 let života dítěte. Dítě se stává samostatnějším. Začínáchodit, běhat, osamostatňuje se v oblasti sebeobsluhy, rozvíjí se manuálnízručnost. Dochází k rozvoji myšlení, jedná se o fázi tzv. symbolického čipředpojmového myšlení. Objevují se počátky symbolické hry. Docházík rozvoji řeči. Rozvíjí se vědomí sebe sama. Mezi druhým a třetím rokemmůžeme pozorovat zesílené tendence sebeprosazování, tzv. období prvního vzdoru.Dítě je schopno připustit odloučení od matky. Dochází k formování identitydítěte. Má v oblibě společnost druhých lidí. O sociálních normách získáváinformace pozorováním.

5. Předškolní věk –období od 3 do 6 let věku dítěte. Dále se rozvíjí pohybová obratnost akoordinace, zdokonaluje se manuální zručnost. Myšlení se dostává na vyššíúroveň názorného, intuitivního myšlení. Usuzování je vázáno na konkrétnískutečnost. Dalším znakem myšlení v tomto období je egocentrismus(ulpívání na subjektivním pohledu a tendence zkreslovat úsudky). Do myšlenízapojuje vlastní fantazii. Rozvíjí se chápání prostorových vztahů, chápánípojmu času. Zdokonalují se verbální schopnosti. Součástí vývoje je i tzv.egocentrická řeč (dítě si povídá samo se sebou). Sebehodnocení a identita jezávislá na názoru jiných osob. Uvědomuje si a přijímá roli pohlaví. Potřebujekontakt s vrstevníky, hlavní činností se stává hra.

6. Mladší školní věk –období od 8 do 9 let. Způsob myšlení konkrétních logických operací. Dítěopouští subjektivní, egocentrický pohled na svět. V souvislosti se školnívýukou se rozvíjí kognitivní schopnosti, zdokonalují se verbální dovednosti.Rozvíjí se schopnost manipulovat s číselnými pojmy, zpřesňuje seporozumění času, formuje se cílevědomější učení a využívání paměti. Získávásouřadnou roli spolužáka.

7. Střední školní věk –období od 8. -9. do 12. roku. Dítě je realista, otevřené vůči okolnímu světu,který chce prozkoumat. Mění se vztah k učiteli, všímá si, zda nárokyodpovídají předem stanoveným pravidlům a zda je následné hodnocení spravedlivé.Identifikuje se se sociální skupinou. Objevují se projevy intuitivníhorodičovského a pečovatelského chování.

8. Pubescence – od 11do 15 let. Celkové urychlení růstu a vývoje, vývoj sekundárních pohlavníchznaků, tzv. druhá proměna tělesné stavby. Vzrůstá význam protějšku. Myšlení vestadiu formálních logických operací. Rozvíjí se abstraktní myšlení. Objevuje sekritičnost a odlišný názor od dospělých. Rozvíjí se schopnost introspekce, tj.pubescent se zaměřuje na vlastní pocity, prožitky, myšlenky. Objevuje sezvýšená kolísavost emočního ladění, nízká frustrační tolerance, přecitlivělost,proměnlivost nálad, pubertální vztahovačnost, časté mezilidské konflikty. Prototo období je typická zvýšená uzavřenost a nechuť projevovat své city navenek.Odmítají podřízenou roli. Čím dál větší význam mají vrstevníci, má silnoupotřebu přátelství, objevuje se první zamilovanost.

9. Adolescence – od 15do 20 let. Přechodné období přípravy na dospělost. Tělesný vývoj směřujek vyrovnání se výškou i fyzickou silou dospělým. Styl myšlení sezdokonaluje, typická je pružnost a otevřenost myšlení, jsou schopni používatnové způsoby řešení. Jejich nezkušenost se projevuje nadšením, zbrklostí aneopatrností. Je schopen nalézat nová řešení logických problémů. Podrobujíkritice svět dospělých. Završuje se rozvoj identity. Vyrovná se s mužskouči ženskou rolí. Dokončuje se proces separace ze závislosti na rodině.Odpoutává se od vrstevnické skupiny. Někteří adolescenti pociťují potřebuoddálit dospělost, protože je spojena s mnoha omezeními, povinnostmi apod.

10. Dalšímiobdobími jsou: mladá dospělost,střední dospělost, starší dospělost, stáří.

Pro osoby pracují s dětmi a mládeží, ať užve výchovně vzdělávacím procesu nebo v jejich volném čase, je nezbytněnutné znát a pochopit způsoby uspokojování primárních a sekundárních potřebv závislosti na jednotlivých etapách lidského vývoje.

Způsobyanalyzování potřeb sociální skupiny

metody	techniky
pozorování	škálování
experiment	sociometrické techniky
dotazování	obsahová analýza textová analýza
projektivní metody	sémantický diferenciál
evaluační metody	asociační techniky
prognostické metody	biografie/autobiografie aj.

Tab. 1 Metody a techniky výzkumu (Průcha, 2000)

1. Pozorování – mělo by být:

a) plánované– je vymezeno, co, kdy, kde a jak budu pozorovat;

b) systematické– zaměřuji se jen na určité jevy, osoby apod., které sleduji po stanovenoudobu;

c) objektivní– nezasahuji do přirozeného průběhu činností, ale objektivně je zaznamenává;

Metoda pozorování je velmi náročná na přípravu,realizaci a zpracování.

2. Dotazování –způsob shromažďování informací od respondentů, a to na základě písemněpředkládaných otázek. Důležitá je správná konstrukce dotazníku, mohu zařadit:

a) uzavřenéotázky – respondent označí odpovědi z nabízených alternativ;

b) otevřenéotázky – respondent má volnost vyjádření, není mu vnucována volba odpovědi;

c) škálovanéotázky – respondent hodnotí jev podle předem stanovené stupnice;

Dotazníkby měl mít přiměřený rozsah, důležitý je i způsob zadávání dotazníku (pošta,e-mail, osobně). S aplikací dotazníku jsou spjaty i určité pochybnosti.Výsledky dotazování bychom neměli přeceňovat, nelze zaručit, že odpovědirespondentů vyjadřují skutečně jejich názory.

3. Projektivnímetody – používá se v několika variantách, např. doplňovánínedokončených vět (Cítím se dobře, když…), mohou být založeny na kresbě(zakreslete do mapy polohu tábořiště) aj. S projektivní metodou souvisímetoda analýzy verbálních výpovědí.

4. Experiment –jedná se o způsob ověřování toho, jaké důsledky vyvolá příčina. Při experimentuúmyslně vyvoláme změnu a sledujeme, jaké důsledky tato změna vyvolá. (např. přivysvětlování pravidel hry zvolím u jedné skupiny klasický verbální výklad, udruhé skupiny zvolím k výkladu pravidel hry divadelní scénky – mohusledovat, která skupina pravidla lépe pochopila apod.). Jedná se o poměrně složitýproces.

Za zmínku zajisté stojí sociometrickétechniky. Umožňují jedincům si promyslet své volby, zhodnotit apřehodnotit své vztahy k ostatním členům skupiny. Mezi přednosti tétotechniky patří, že je zaručena anonymita, rychlost získání informací a malénáklady na testování. Nevýhodou je změna v interpersonálních vztazích,dochází v závislosti na situaci ke konfliktům a přehodnocování vztahůskupiny. Cílem šetření může být např. zjištění nejoblíbenějšího a neoblíbenéhočlena skupiny.

Sociálnískupina:

„Sociální skupiny tvořílidé, kteří jsou navzájem v meziosobních vztazích, komunikují spolu ajejich vztahy jsou strukturované.“ (Řezáč, 1998)

Sociální skupina je tvořenalidmi, kteří:

· jsou ve vzájemné interakci a komunikaci;

· mají stejné či podobné hodnoty, cíle apod.

· plní určitou sociální roli;

· respektují pravidla a normy sociální skupiny;

Tvoření skupiny

· 1. etapa
Je charakterizována nejistotou, snahou zorientovat se ve skupině, najít si v nísvé místo, kamarády apod. Je nezbytně nutné dbát na uspokojování základníchlidských potřeb. Je vhodné zařadit hry a programy typu: zážitek, seznamovacíhry, drobné úkoly apod.

· 2. etapa
V této etapě dochází ke konfliktům a zároveň dochází k upevnění vztahův sociální skupině. Příčinou konfliktů je „boj“ při obsazování pozic arolí ve skupině. Je vhodné zařadit do programu takové aktivity, kde konfliktyve skupině budou relativně řízené a pod kontrolou.

· 3. etapa: vznik skupinových mechanismu
obsazení rolí, vznik norem, hodnot skupiny

· 4. etapa: výkon skupiny
V této etapě se stává výkonnost skupiny efektivní, dochází k plnění úkolů apod.

V průběhu vývoje skupiny se rovněž mění vnímání a postavenívedoucího. Zpočátku je součástí skupiny, postupně, jak se účastníci vzájemněpoznávají, toto postavení mizí. Důležité je, aby se ze členů skupiny stalasamostatná nezávislá funkční jednotka schopná řešit problémy, vzájemně sedomlouvat apod.

Roleve skupině (Řezáč, 1998):

adA.:

1. populární – přitažliví pro většinu

2. oblíbení – přitažliví pro mnohé

3. akceptovaní – přitažlivý pro část skupiny anikomu, nebo jen malému procentu „nevadí“

4. trpění

5. mimostojící

adB.:

1. vůdcové

2. pomocníci (aktivní)

3. podřízení (závislí)

4. pasivní

5. periferní

adC.:

1. podporovaní (jejich prosazování je akceptováno)

2. odmítaní (chtějí se prosazovat, ale skupina jimbrání)

3. přehlížení (chtějí se prosazovat, ale neumí to,skupina je opomíjí)

4. izolovaní (nechtějí se realizovat ve skupině, aani skupina je neakceptuje)

Jakým způsobem pracovat sesociální skupinou?

1. Přemýšlet, jestli nejsou naše nárokyv rozporu s přirozenými fyziologickými potřebami.

2. Mluvit s dětmi o pravidlech, řádu, dávatjim možnost, aby se na nich mohly samy podílet, navrhovat je apod.

3. Dávat najevo přijetí všem dětem, snažit se jimporozumět, respektovat je.

4. Každý z nás potřebuje nejenom lásku, ale iuznání, a to hlavně od lidí, kteří jsou pro nás důležití.

5. Děti se potřebují cítit v bezpečí, býtpsychicky v pohodě, potřebují mít pocit, že někam patří, že je někdouznává.

6. Uspokojení sekundárních, vyšších potřeb námpřináší radost, pocit, že život má smysl, pocit začlenění do společnosti aj.

Seznampoužité literatury

1. Alderfer, C. Existence,Relatedness, & Growth. New York : Free Press, 1972.

2. Čačka, O. Psychologieduševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Brno :Doplněk, 2004. ISBN 80-7239-060-0.

3. Čačka,O. Psychologie vrstev duševního děníosobnosti a jejich autodiagnostika. Brno : Masarykova univerzita, 1997.ISBN 80-7239-107-0.

4. Čáp, J., Mareš, J. Psychologie pro učitele. Praha : Portál,2001. ISBN 80-7178-463-X.

5. Hnutí Brontosaurus. Malé sociální skupiny. Dostupné z WWW: http://vzdelavani.brontosaurus.cz/pro-organizatory/sociologie/101-male-socialni-skupiny.html .

6. Kopřiva,P., Nováčková, J., Nevolová, D., Kopřivová, T. Respektovat a být respektován. Kroměříž : Spirála, 2008. ISBN978-80-904030-0-0.

7. Maslow, A. H. Toward a Psychology of Being. New York, 1968 .

8. Průcha, J. Přehledpedagogiky. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-399-4.

9. Řezáč, J. Sociální psychologie. Brno : Paido,1998. ISBN 80-85931-48-6.

10. Skorunková,R. Úvod do vývojové psychologie. Hradec Králové : Gaudeamus, 2008. ISBN978-80-7041-490-3.

11. Vágnerová,M. Vývojová psychologie II. Praha :Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1318-5.