Krizová intervence
Krizová intervence
Samostatný vedoucí dětí a mládeže
Před tím, než se budeme věnovat specifikům krizovéintervence u dětí a mládeže, bude třeba vytvořit a definovat důležité pojmy.Budeme se tedy věnovat samotnému pojmu krize, obecným příčinám vzniku a dálepak definování pojmu krizové intervence, jejím cílům a různým formám. Teprvepoté je možné zaměřit se na krizovou intervenci u dětí a mládeže.
KRIZE JAKO POJEM
V literatuře můžeme najít mnoho definic, které pojemkrize vystihují. Velmi výstižná je definice Vodáčkové (2007), která definujepojem krize jako „subjektivně ohrožujícísituaci s velkým dynamickým nábojem, potenciálem změny. Bez ní by nebylomožné dosáhnout životního posunu, zrání.“
Pojem krize se ve světové psychiatrii zabydlel v šedesátých letech našehostoletí, kdy začaly být zakládány linky důvěru a komunitní centra duševníhozdraví, v nichž měla být občanům dostupná rychlá a kvalifikovaná pomoc. Výzkumyprováděné v USA a v západní Evropě totiž ukazovaly, že lidé v krizi se na odborníkyobracejí jen v menšině případů, většina jich hledala pomoc u praktických lékařůa u duchovních, kteří neměli speciální trénink na zvládání náhle vzniklýchkrizí. Jiné výzkumy naznačovaly, že včasná a efektivní pomoc může předejítdlouhodobým psychickým obtížím.
Krizeje stav vyvolaný náhlou, vysoce stresující situací, s níž se postižený nedokáževyrovnat.
V životě každéhoz nás jsou obtížné situace. S většinou znich si sami poradíme a umíme je zvládnout. Jsou však takové situace, se kterýmisi sami neumíme poradit a pak se obracíme na
odbornou pomoc. Děti a dospívající mají cestu k pomoci obtížnější,často ani neví, kde
ji najít, na koho se obrátit a že vlastně na tuto pomoc majíprávo.
Každý člověk je jinak citlivý, někteří lidé zvládnou samivelké rány osudu, jiné vykolejí banální nemoc nebo přijetí nového kolegy napracoviště. Nikdo, ani odborník, nemůže nikomu předepisovat, kdy má člověk nakrizi nárok a kdy ne.
Stav člověka prožívajícího krizi se vyznačuje vysokou úzkostí, nebo depresínebo směsí obojího. Člověk v krizi může být i agresivní, zdá se mu, že není vjeho možnostech se s náročnou situací vyrovnat. Zdá se mu také, že ve svémokolí nemá dostatečné zdroje pomoci. U řady lidí se v krizi objevujísebevražedné myšlenky, někteří z nich se pokoušejí o sebevraždu a někteří znich sami svůj život ukončí.
Na krizi je možné nahlížet i jako na příležitost k osobnímu růstu. Běhemkrize je člověk zvýšeně vnímavý, krize ho připravuje na zásadní změnu. Otevírámu cestu k nové úrovni vnitřní rovnováhy i k založení nového vztahu k lidem.Toto hledisko je blízké profesionálům, kteří lidem pomáhají projít krizemi.Člověk bezprostředně postižený krizí mívá naopak pole vnímání zúžené a omezenýje i jeho repertoár adaptačních technik.
OBECNÉ PŘÍČINY KRIZE
Pokud chceme přemýšlet nad obecnými příčinami krizí, lzevyužít práci matematika Reného Thoma (1992), který v této souvislostihovoří o 3 aspektech:
1. ztráta objektu (smrt, rozchod s partnerem, ztráta zaměstnání, nezdar uzkoušky apod.)
2. změna (zdravotního, rodinného, pracovního stavu, nebonapř. změna času)
3. volba (volba mezi dvěma stejnými kvalitami, filmověznázorněno: Sofiina volba)
V této souvislosti nás může i napadnou otázka, zdali jevynalezen nějaký prostředek, nástroj či metoda, která by nám mohla pomociurčit, jak závažně je osoba – člověk ohrožen. Pokud se podíváme na obecnépříčiny, podle kterých může ke krizi dojít, zjistíme, že se jedná o stresovouči zátěžovou situaci. Ke zjištění míry stresové situace a posouzení jejízávažnosti nám může pomoci Tabulka životních událostí Holmese a Rahea. Titoameričtí psychologové pracovali na jejím vytvoření více než 15 let. Je všaktřeba upozornit, že se jedná pouze o orientační hodnoty. Je třeba vždy nahlížetzejména na individuální vlastnosti osobnosti. Na každého člověka mohoujednotlivé situace působit různě – proto nelze tuto tabulku brát přílišdogmaticky.
|
Událost |
Body |
|
Úmrtí partnera, partnerky |
100 |
|
Rozvod |
73 |
|
Rozvrat manželství |
65 |
|
Uvěznění |
63 |
|
Úmrtí blízkého člena rodiny |
63 |
|
Úraz nebo vážné onemocnění |
53 |
|
Sňatek |
50 |
|
Ztráta zaměstnání |
47 |
|
Usmíření a přebudování manželství |
45 |
|
Odchod do důchodu |
45 |
|
Změna zdravotního stavu člena rodiny |
44 |
|
Těhotenství |
40 |
|
Sexuální obtíže |
39 |
|
Přírůstek nového člena do rodiny |
39 |
|
Změna zaměstnání |
39 |
|
Změna finančního stavu |
38 |
|
Úmrtí blízkého přítele |
37 |
|
Přeřazení na jinou práci |
36 |
|
Závažné neshody s partnerem |
35 |
|
Půjčka vyšší než jeden průměrný roční plat |
31 |
|
Splatnost půjčky |
30 |
|
Změna odpovědnosti v zaměstnání |
29 |
|
Syn nebo dcera opouštějí domov |
29 |
|
Konflikty s tchánem, tchýní, zetěm, snachou |
29 |
|
Mimořádný osobní čin nebo výkon |
28 |
|
Manžel, manželka nastupuje či končí zaměstnání |
26 |
|
Vstup do školy nebo její ukončení |
26 |
|
Změna životních podmínek |
25 |
|
Změna životních zvyklostí |
24 |
|
Problémy a konflikty se šéfem |
23 |
|
Změna pracovní doby nebo pracovních podmínek |
20 |
|
Změna bydliště |
20 |
|
Změna školy |
20 |
|
Změna rekreačních aktivit |
19 |
|
Změna církve nebo politické strany |
19 |
|
Změna sociálních aktivit |
18 |
|
Půjčka menší než průměrný roční plat |
17 |
|
Změna spánkových zvyklostí a režimu |
16 |
|
Změny v širší rodině (úmrtí, sňatky) |
15 |
|
Změny stravovacích zvyklostí |
15 |
|
Vánoce |
12 |
|
Přestupek (např. dopravní) a jeho projednávání |
11 |
Součet bodů za poslední rok násmůže orientačně informovat o míře stresu a zátěže. Autoři uvádějí, žesoučet 250 bodů za období jeden rok je hraniční číslo, kdy se organismus ocitána pomezí vlastních rezerv.
DEFINICE KRIZOVÉ INTERVENCE
S velmi vyčerpávající definicí krizové intervencepřichází Vodáčková (2007), která definuje krizovou intervenci jako:
„Odbornou metodu práce s klientem v situaci, kterou osobněprožívá jako zátěžovou, nepříznivou, ohrožující. Krizová intervence pomáházpřehlednit, strukturovat klientovo prožívání a zastavit ohrožující či jinékontraproduktivní tendence v jeho chování. Krizová intervence se zaměřujejen na ty prvky klientovi minulosti či budoucnosti, které bezprostředněsouvisejí s jeho krizovou situací. Krizový pracovník klienta podporujev jeho kompetenci řešit problém tak, aby dokázal aktivně a konstruktivnězapojit své vlastní síly a schopnosti a využít potenciálu přirozených vztahů.Krizová intervence se odehrává v rovině řešení klientova problému apřekonávání konkrétních překážek.“
Z této definice PhDr. Vodáčkové by mělo mimo jiné takévyplynout, že krizová intervence není psychoterapie. Pro stanovení rozdílu mezipsychoterapii a krizovou intervencí bych asi použil přirovnání k „prvnípomoci“. Domníváme se, že tato analogie velmi dobře laicky vystihujekrizovou intervenci, protože každý z nás si dokáže vybavit situaci, kdyviděl jedoucí sanitku se zapnutým majákem. V situaci, kdy se člověkrozhodne využít krizovou intervenci – jakoukoliv formou – jde o situaci, kdynastal „úraz“. Ať už přímo člověku, který nás kontaktuje, nebo někomu jinému. Adošlo ke kontaktování „záchranné služby“, respektive některé z foremkrizové intervence. „Lékař či paramedik,“ který jde člověku pomoci nemůžev daný moment provést veškeré komplexní vyšetření. Na místě poskytne pouzeprvní pomoc a doporučí další možnosti léčby. Stejně tak přikrizové intervenci poskytujeme pouze první pomoc a následně můžeme doporučitdalší možnosti, jako je např. psycholog, psychoterapeut apod.
Konkrétní životní kontexty (nároky, kontexty, situace) mohoumít povahu utváření, rozvíjení osobnosti, nebo naopak vést k psychickémuselhání, nedokáže se ve vzniklých kontextech orientovat a podléhá situačnímtlakům. O tom, který stav nastane rozhoduje, zdali jedinec řeší situaci naúrovni vyšších psychických funkcí (osvojovaných motivačních struktur aschopností racionálně uvažovat a cílevědomě jednat), či budou dominovatvývojově nižší tendence k bezprostředně situační, impulzivně emotivníodezvě na danou situaci, tj.: prožitky dezorientace, ohrožení, strádání,frustrace či deprivace. Proto dále ve své práci zdůrazňuje i výchovnýproces, kdy by se dítě mělo již od nejrannějšího věku učit právě těmto„vyšším psychickým funkcím“ pro zvládání jednotlivých situacích, které mohoujedince během jeho vývoje a rozvoje osobnosti potkat.
Jde o psychologickoupomoc, která spočívá v několika setkáních a rozhovorech. Cílem je stabilizaceosobnosti, tzn. vnitřní zklidnění, zpravidla dojde k uvolnění emočního napětí vbezpečném prostředí a porozumění situaci s ohledem na budoucnost. Při dalšíchsetkáních se snažíme společně v situaci zorientovat tím, že ji strukturujeme analézáme důležité okolnosti, ústící v krizi.
Toto uvědomění si souvislostí je předpokladem řešení situace, otevíráníbudoucnosti – dalších možností a eventuelního předejití další krize.
Hlavní charakteristiky krizové intervence :
- Intervence musí být provedena rychle, aby se nepromeškala fáze lability;
- Musí být obsáhla, aby postihla celé relevantní psychosociální pole / rodina, škola, pracoviště / ;
- Často vyžaduje často typickou týmovou práci lékařů, psychologů, psychiatrů, zdravotních sester, pracovních terapeutů, pedagogických pracovníků;
- Používá téměř vždy kombinované metody psychoterapeutické, medikamentózní a sociální, případně i terapii somatickou;
- Odehrává se nejlépe uprostřed sociálního prostředí postiženého;
- Vyžaduje určitou organizační strukturu
Cíle krizové intervence
Ø účelné řešení problému
Ø nemusí být odstraněním symptomů
Ø rozpoznání krizového podnětu
Ø pojmenování příznaků
Ø strategie řešení
Ø posílení potřebných dovedností
Ø zábrana rozvoje škodlivých a jinak destrukčníchobranných mechanismů
Ø snížení chronické úzkosti
Ø přijetí traumata jako součástí životní historie
Ø aktuální/ akutní / – uklidnit klienta ,stabilizovat jeho stav, snížit nebezpečí, že se krize bude nadále prohlubovat,
Ø perspektivní– propracovat s klientem blízkou budoucnost, hledat v případě nutnosti dalšímožnosti řešení.
V průběhu krizovéintervence nabízí pracovník klientovi pomoc s cílem:
1) usnadnitkomunikaci (jak mezi klientem a pracovníkem, tak ale převážně mezi klientem ajeho okolím),
2) umožnitklientovi správný odhad problému a jeho účelné řešení,
3) pomociklientovi při vyjadřování emocí,
4) pomociklientovi opět získat sebedůvěru,
zmapovat možnostipodpory v okolí klienta (jak laické, tak profesionální). Má-li být krizováintervence účinná, je nutné využít intervalu zvýšené otevřenosti pro vnějšípomoc a možnost změn. Jakmile akutní krize odezní, motivace a připravenost kezměnám se zmenšuje.
Krizová intervence posiluje
- klientovy vlastní adaptační schopnosti
- možnosti dosažení buď stavu, v jakém byl před vznikem krize, nebo stavu lepšího.
NEJČASTĚJŠÍ PŘÍČINY KRIZE U DĚTÍ A MLÁDEŽE
Z psychologie víme, že každé vývojové stádium máv životě člověka své specifické nároky a situace, se kterými se jedinecsetkává a stejně tak vyrovnává. Nejčastější důvody, kdy děti a mladistvívyužívají různých forem krizové intervence:
- špatný prospěch
- přílišné nároky rodičů
- počátek nové rodiny
- úmrtí v rodině
- narození sourozence
- problém se sourozencem
- rodiče se hádají
- alkohol rodičů
- týrání
- zneužívání dítěte
- adopce
- problém s učitelem
- šikana ve škole
- dítě má problém s kamarády (třeba v oddíle), spolužáky apod.
- dětské lásky
- nedůvěra v sebe sama
- útěky z domova
- sebevražedné myšlenky, chování
- tajemství
- drogy
- AIDS
- antikoncepce
- otázky týkající se sexu
- „neřešitelná situace“
- dítě něco ztratilo, ukradlo, zalhalo
- nemoc dítěte
- nemoc v rodině
- změna bydliště
- rodiče nechtějí koupit nebo dovolit to, po čem touží
- zemřelo zvířátko
- dítě je doma samo a má strach
- otázky víry
- dítě má radost a chce jí někomu sdělit.
Jak provést první pomoc při krizi
Ve chvíli setkání s člověkem, ať už po telefonu nebo tváří vtvář, se mu snažíme zajistit veškeré biologické a následně psychické potřeby.Zajištění biologických potřeb je nezbytné pro samotné přežití, proto je uvádímjako první. Nemusí jít jen o zdravotnickou první pomoc, ale mnohdy postačízajistit teplo, příjem tekutin nebo bezpečí. Nelze se např. bavit s dítětem,které je na útěku z domu o tom, co prožívá. Jako první je nutné zjistit, zda jedostatečně oblečené a jestli mu nehrozí nějaké nebezpečí. Až když zajistímebiologické potřeby a eliminujeme veškeré nebezpečí, se s klientem lze bavit ojeho pocitech a jiných věcech, jež jej trápí. Každý člověk má povinnostposkytnout první pomoc.
Nezbytnou součástí laické první pomoci je přivolání odbornépomoci, tedy záchranné služby na telefonním čísle 155. První pomoc spočívá vpřerušení a eliminaci příčiny, která poruchu zdraví způsobila. Obnoveníveškerých životních funkcí je cílem první pomoci a předejití následnýmzdravotním problémům.
Nejzávažnějším případem je pro konzultanta člověk sesuicidálním(sebevražedným) chováním. Je nezbytné zmapovat klientovu situaci.Zjistit, co jej do této situace dostalo a jaké měl doposud životní jistoty.Konzultant se nesmí bát s klientem na toto téma hovořit. Dobré je pojmenovattoto chování jako sebevražedné, ptát se na očekávání od smrti. Konzultant semůže klienta zeptat na jeho sebevražedný plán – kde, kdy a jak chce sebevražduprovést. Nezbytnou součástí hovoru je odventilování klientových emocí.Konzultant by v hovoru především neměl bagatelizovat, moralizovat,apelovat na morálku, víru nebo logiku ani samotnou sebevraždu zakazovat. V tétosituaci je nutné s klientem naplánovat nejbližší kroky jeho života. V případě,že s klientem uzavře nějakou dohodu či dá nějaký slib, je nutné vše dodržet,protože nedodržení dohod a slibů klienta zraňuje a může vést znovu k pokusu osebevraždu. Pokud konzultant zjistí, kde se klient nachází, musí přivolatzáchrannou službu a popřípadě psychiatra.
FORMY KRIZOVÉ INTERVENCE U DĚTÍ A MLÁDEŽE
V rámci České republiky mohou děti i mládež využívatrůzných forem krizové intervence. V základním dělení se však jedná o dvěformy, a to buď telefonní kontakt(linky důvěry či specializované linky na určitá témata) nebo osobní kontakt (tedy komunikaceface-to-face). V tomto kontextu je třeba zmínit fakt, že zásah psychologav poradně či v jiném (krizovém) zařízení bývá až krajní variantou ařada lidí se k vyhledání této pomoci neodhodlá vůbec, jelikož u nás ještěnemíváme svého psychologa či psychoterapeuta.
Proto často prvním, kdo může danou krizovou situaci u dětí amládeže odhalit je pedagogický pracovník, ať už přímo ve škole čiv zájmový skupinách. Zde již můžeme hovořit sociálně-padogogickém zásahu.Obecně lze říci, že každý kdo pracuje s dětmi či mládeží by měl věnovatpozornost jejich projevům v rámci jednotlivých činností, kterés danou skupinou vykonává. I zde může vypozorovat změnu v chování.Jednoduchým příkladem asi je, pokud žák dříve velmi komunikativní, živý aradostný je najednou utlumený, smutný, straní se kolektivu. Již tento fakt pronás může být jednoduchým signálem, že něco není v pořádku.
ZÁSADY KRIZOVÉ INTERVENCE U DĚTÍ A MLÁDEŽE
PRO VEDOUCÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE
Vžaduje individuální přístup, proto nejednat s dítětempřed skupinou. Jedná se o problémy ve škole nebo v rodině, které je lepší řešitza pomocí odborníků, poněvadž se jedná o emotivní záležitosti, kdy je nutnévytvořit bezpečné prostředí Při práci s dítětemmu vedoucí nabízí individuální pohovor.
Žádnou informaci, kterou nám jedinec řekne nelzebrát na lehkou váhu či ji podceňovat. I když se nám skutečněmůže zdát, že o nejde o nic závažného, je třeba si uvědomit, že jde onaše subjektivní hodnocení. Pro dítě však můžeme být popsanáskutečnost natolik závažná, že naše neadekvátní reakce může celou věc ještězhoršit. Proto vše musíme brát vážně, brát jako fakt. Obecně řečeno jakospecifický náhled do subjektivní prožívání daného jedince, který se rozhodlsvěřit se právě nám. Jinak formulováno – jedná se o akceptování pravdy dítěte.Teprve pokud jedince empaticky vyslechneme, můžeme mu začít předkládat návrhy řešení– respektive spíše vhodnější forma je pomocí otázek ho přimět k nalézáníodpovědí na řešení problému, kdy před naší intervencí nebyl schopen tytoodpovědi vidět.
Obecný postup při krizové intervenci pro pedagogickéhopracovníka (vedoucího oddílu)
1. Pochválitdítě, že chce s námi danou situaci probrat.
2. Vyslechnout,a to bez přerušování jeho řeči.
3. Vyjadřovataktivní naslouchání, a to jak slovně, tak i nonverbálně.
4. Používatotázky na doplnění, tím vyjadřovat zájem o pochopení situace.
5. Parafrázovatzávažné skutečnosti, a tím si je ujasňovat.
6. Povzbuditdítě, pochválit a motivovat.
7. Společně nazákladě doplňujících otázek přimět dítě k náhledu na nové možnosti řešenítéto situace.
8. Zprostředkovatdítěti odbornou pomoc = odborné sociální poradenství, krizovou pomoc aintervenci, doprovod, konzultaci s odborníky.
Shrnutí :
- Krize je životní situace, která přesahuje obvyklý repertoár vyrovnávacích strategií.
- Krize má subjektivní charakter. Pro každého znamená něco jiného. Je definována jedincem.
- Krize znamená nebezpečí i příležitost. Je důležitým činitelem změny a zrání pro každého jedince.
- Krizový stav trvá několik hodin až dnů. Po této době se zpravidla objeví následek krize, ať pozitivní či negativní.
- Krizi urychlují vnější či vnitřní činitelé.
- Nezvládnutý krizový stav vede k syndromu psychického ohrožení.
- Vedoucí musí své svěřence pozorovat během běžné činnosti oddílu a identifikovat na základě změněných vzorců chování dítěte možnost, že dítě potřebuje pomoci.
- Pokud na základě rozhovoru s dítětem problém zjistí, neodkladně zajistí svému svěřenci odbornou pomoc.
ZÁVĚR
Tato práce měla přispět k objasnění krizové intervenceu dětí a mládeže a jednoduše specifikovat jednotlivé náležitosti. Jesamozřejmé, že se jedná o téma velice obsáhlé, a zde se jedná jen o „základnívhled do krizové intervence u dětí a mládeže.“
LITERATURA
KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. 1.vyd. Praha: Portál, 2008.
VODÁČKOVÁ, Daniela. Krizová intervence. 2. vyd.Praha: Portál, 2007.
Příloha:
LINKY BEZPEČÍ proděti a mládež:
Linka bezpečí
Zaměření: pro děti a dospívající v obtížné životnísituaci (mládež do 18 let a studenti do 26 let)
Bezplatný telefon: 800 155 555
Provoz: NONSTOP
E-mail: pomoc@linkabezpeci.cz
Web: http://www.linkabezpeci.cz
Linka bezpečíOnline
E-mailová poradna
E-mail: pomoc@linkabezpeci.cz(odpovídáme do 3 pracovních dnů)
Chat Linky bezpečí
Kontakt: http://chat.linkabezpeci.cz/
Provoz: Po+Út+Čt+So: 15,00 - 17,00 a 19,00 – 21,00 hod.
Internet Helpline
Zaměření: poradna pro bezpečný internet (pomoc dětskýmobětem internetové kriminality)
Bezplatný telefon: 800 155 555
Provoz: NONSTOP
E-mail: pomoc@linkabezpeci.cz
Chat: http://chat.linkabezpeci.cz/
Web: http://www.internethelpline.cz
Linka vzkaz domů
Zaměření: pro děti a mládež na útěku či vyhozené
Bezplatný telefon: 800 111 113 (dostupný z pevné sítě)
Mobil: 724 727 777 (běžné tarify operátorů)
Provoz: Po - Ne: 8,00 - 22,00 hod.
E-mail: pomoc@linkabezpeci.cz(odpovídáme do 3 pracovních dnů)
Web: http://www.vzkazdomu.cz
Rodičovská linka
Zaměření: rodinné a výchovné poradenství pro rodiče,prarodiče a ostatní členy rodiny, pedagogy
Telefon: 840 111 234
Provoz: Po+St+Pá: 13,00 - 16,00 hod. Út+Čt: 16,00 - 19,00 hod.
E-mail: info@linkabezpeci.cz
Web: http://www.linkabezpeci.cz
BRNO - Modrá linka
Jihomoravský kraj, registrovaný poskytovatel sociálníchslužeb
Centrum a linka důvěry pro děti a mládež, o.s.
Zaměření: pro děti a mládež (též pro rodiče a blízké dětí a profese pracujícís dětmi – učitelé, výchovní poradci, psychologové)
Telefon: 549 24 10 10
Mobil: 608 90 24 10
Provoz: Po – Ne: 9,00 - 21,00 hod.
audiochat Skype: skypename "modralinka"
E-mail: info@modralinka.cz
Web: http://www.modralinka.cz/
Internetová linka
E-mail: help@modralinka.cz