Představivost

Představivost

Počitky i vjemy se ukládají do paměti, v lidské řeči mají své symboly – pojmenování
(= pojmy).

Při vyslovení názvu určitého vjemu jsme schopni si jeho podobu z paměti vybavit, což nazýváme PŘEDSTAVOU.
- Je to obraz předmětu, který není přítomen, pokud vůbec existuje či existoval.
- S představami je člověk schopen pracovat, kombinovat je, přetvářet.
- Jedná se o jev velmi blízký vjemu. Někdy není snadné je od sebe odlišit.

Rozlišujeme představy:
- spontánní,
- navozené vlastním úsilím, případně vsugerovaných z vnějšího prostředí.

Funkce představ:

- příprava činností;
Př.: Bedřich má sen, že si založí vlastní hospodu. Často si takhle představuje, jak ta hospoda bude vypadat, kde bude pípa, kde budou ty sudy, pěkná šenkýřka…Třeba mu tyto představy ve spojení s vůlí a nějakým tím myšlením pomohou tu svou hospodu zrealizovat).

- vyrovnávání vnitřního napětí, zvládání citových problémů, náhradní uspokojování potřeb, únik před realitou;
Př.:Bedřichova teta, manželka schizofrenického strýčka, trpěla často pocity osamělosti a smutku. Jediné, co jí drželo na nohou, byly romantické televizní seriály a představy, co by bylo, kdyby…)

- tvoří vnitřní svět, který pro nás má hodnotu sám o sobě.
Př.: Každého vnitřní svět je poplatný tomu, jaké na sebe necháváme působit vlivy, je ovlivněn našimi psychickými bloky a také kulturou prostředí, ve kterém se nacházíme. Je třeba o náš vnitřní svět pečovat.


Praktické využití představ:

- v oblasti psychohygieny (s představami se pracuje při řízené relaxaci, imaginaci či meditaci
- v testech inteligence a dalších testech
- jsou výborným tréninkovým prostředkem (ve sportu i v dalších oborech se někdo učí pozorováním a následnými představami toho, jak sám bude činnost realizovat)
- ve výchově (představa budoucnosti, toho, co chci dokázat)