Jasné a krátké instrukce


Žáci s potřebou podpory při procesu učení mohou mít potíže s pochopením a zapamatováním složitých nebo dlouhých pokynů. Zadání by proto mělo být co nejjednodušší a rozdělené do jednotlivých kroků. 


Například namísto: "Přečti text, napiš hlavní myšlenky a vytvoř o tom krátkou prezentaci," řekněte: "Nejprve si přečti text. Pak mi pověz, o čem byl."




Představme si nyní žáka Daniela. Daniel je ve čtvrté třídě základní školy a má problém s porozuměním zadání úkolu. Poprosí Vás, abyste mu vysvětlili, co má dělat. Co byste řekli, že je pro Daniela nejvhodnější zadání? Vyberte vždy jednu ze dvou možností.


 






Z těchto příkladů plyne 5 jednoduchých tipů pro zadávání úkolů žákům s problémy s pozorností, soustředěním, motivací či psychomotorickým tempem:

Používejte jednoduchý jazyk.
„Prosím, otevři si knihu na stránce deset a přečti první odstavec.“

Dávejte konkrétní instrukce.
„Napiš své jméno a datum v pravém horním rohu listu a pak odpověz na první tři otázky na stránce dvacet.“

Vysvětlete, jak učivo souvisí s běžnými situacemi.
„Když se naučíš, jak počítat procenta, budeš to moci využít při výpočtu, kolik ušetříš při nákupu ve slevě.“

Ujistěte se, že žáci přesně vědí, co je čeká.
„Dneska dopoledne budeme pracovat na matematice a po přestávce pokračujeme projektem z přírodopisu. Všechno máme naplánované a časy jsou na tabuli.“

Umožněte žákovi, aby si sám zvolil, čím začne, nebo jakým způsobem úkol splní.
„Máš na výběr, jestli to chceš popsat písemně nebo raději nakreslit obrázek. Který způsob ti je příjemnější?“


V další části této kapitoly se podíváme na rozdělování úkolů.