Jazyková diagnostika a hodnocení v češtině jako druhém jazyce

Nástroje EU k hodnocení jazykových kompetencí u dětí (SERR, EJP)

Porozumění základním principům osvojování jazyka zvláště ve vícejazyčné situaci nám pomůže i správně pochopit a nastavit principy hodnocení a testování úrovně jazyka. Co se cizích jazyků týče, mají vyučující k dispozici několik nástrojů, které mohou využívat. 

Při získávání jiného jazyka, než je jazyk mateřský, se v odborné literatuře rozlišuje mezi tzv. cizím jazykem a druhým jazykem. Cizí jazyk je systém, který se cíleně učíme, avšak jeho osvojení se co do kvantity a kvality nemůže rovnat osvojení si našeho rodného jazyka. Druhý jazyk je systém, který si člověk osvojuje často paralelně se svým rodným jazykem a v jeho produkci dosahuje stejných výsledků jako ve svém rodném jazyce; v takovém případě se hovoří o tzv. bilingvismu (Doleží, Škodová 2015).

Společný evropský referenční rámec pro jazyky (SERR) 

Společný evropský referenční rámec pro jazyky (Common European Framework for Languages) je koncept, který byl vytvořen v roce 1991 v rámci projektu „Treshold Level“ (prahová úroveň) a zaměřuje se na podporu vícejazyčnosti v Evropě. Obsah celého znění SERR je dostupný na http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/spolecny-evropsky-referencni-ramec-pro-jazyky.

SERR vytváří v obecné rovině základ pro vypracovávání jazykových sylabů, směrnic pro vývoj kurikulí, učebnic, ale i hodnocení apod. v celé Evropě. 

Podrobně popisuje, co se musí žáci či studenti naučit, aby užívali jazyka ke komunikaci, a jaké znalosti a dovednosti je zapotřebí rozvíjet, aby byli schopni účinně jednat v rámci kulturního kontextu, do něhož je jazyk zasazen. 

Tím, že také definuje úrovně ovládání jazyka, dává možnost měřit pokrok žáků či studentů v každém stadiu učení se jazyku a v průběhu celého života.

SERR odpovídají tři úrovně znalostí: uživatel základů jazyka – A1, A2, samostatný uživatel – B1, B2 a zkušený uživatel – C1, C2, k nimž byly ukázkově vytvořeny modelové sylaby, deskriptory a testové baterie, aby se jimi mohly řídit další evropské národní jazyky. SERR tedy představuje jakousi obecnou koncepční a metodickou bázi pro všechny evropské jazyky, zatímco řada A1–C2 její aplikaci a konkretizaci pro jednotlivé jazyky národní. Vytvořené evropské standardy se postupně aplikují i do výuky druhého a cizího jazyka i u nás. V současné době má čeština zpracované a publikované popisy na čtyřech úrovních (A1, A2, B1, B2). Velmi užitečná je  publikace Cvejnové a kol. (2014) s názvem Referenční popis češtiny pro účely zkoušky z českého jazyka pro trvalý pobyt v ČR – úrovně A1, A2, v níž jsou nejvýznamnější problematické jevy objasněny a podrobně rozpracovány pro češtinu jako druhý jazyk.

SERR byl primárně vytvořen pro dospělé mluvčí. Co se dětí týče, je velmi těžké definovat jednotlivé úrovně, neboť do hry vstupuje během osvojování jazyků mnoho faktorů (např. věk, prostředí, motivace apod.), viz příklad z praxe níže.

Podle Školského zákona č. 561/2004 Sb., který vešel v platnost dne 1. ledna 2005, a na základě jeho novely, která začala platit od 1. 1. 2012, mají např. děti všech cizinců (bez ohledu na to, zda jsou ze států Evropské unie a ze třetích států s postavením tzv. dlouhodobě pobývajícího rezidenta v evropském společenství na území ČR nebo v jiném členském státě EU) právo se účastnit tzv. bezplatné přípravy k začlenění do základní školy, zahrnující výuku českého jazyka. Očekávaný výstup je dán v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a směřuje podle SERR k dosažení úrovně A2. Jednotlivé úrovně jsou však stanoveny pro dospělé osoby. S ohledem na počet vyučovacích hodin (70), a to v porovnání s očekávaným výstupem českého žáka v předmětu Cizí jazyk (šest let výuky) a dospělým cizincem (úroveň A1: 80–150 hodin), může být požadovaná úroveň A2 příliš vysoká.

Evropské jazykové portfolio (EJP)

Evropské jazykové portfolio se stává oficiálním evropským dokladem o tom, jak ovládáme cizí jazyky a pomáhá nám zjišťovat, jaké úrovně jsme v jednotlivých jazycích dosáhli podle SERR. 

Každé Evropské jazykové portfolio se skládá ze tří navzájem propojených částí: Jazykového pasu, Jazykového životopisu a osobního souboru dokumentů a prací. 

Na jednotlivých stupních škol a v období dospělosti se však používají odlišné verze.

V České republice byla vydána tato portfolia:

• Evropské jazykové portfolio pro žáky do 11 let;
  
• Evropské jazykové portfolio pro žáky a žákyně ve věku 11−15 let;
  
• Evropské jazykové portfolio pro studenty ve věku 15−19 let;
  
• Evropské jazykové portfolio pro dospělé;
  
• Evropské jazykové portfolio pro studenty vysokých škol

On-line aplikace EJP www.evropskejazykoveportfolio.cz je dostupná zdarma všem uživatelům. Nabízí různé verze pro čtyři věkové kategorie: 0−11, 11−15, 15−19, 19+ ve čtyřech jazykových mutacích - české, anglické, německé a francouzské.

Možnosti a meze jazykové diagnostiky v předškolním věku

V návaznosti na poznatky z osvojování jazyka je zřejmé, že diagnostikovat úroveň znalosti druhého nebo cizího jazyka je velmi obtížnou záležitostí. Přitom se však jedná o klíčovou informaci, která může pomoci nastavit adekvátní očekávání a (nejen) výukové metody a postupy. U dětí-cizinců předškolního věku diagnostika možná je, nicméně narážíme na problém toho, že mnohdy nemáme ani přístup k úrovni znalosti jazyka mateřského, natož možnost zjistit, jak je na tom dítě-cizinec ve svém druhém jazyce. Děti ještě nečtou a nepíšou, a tak je přístup k datům, která bychom mohli analyzovat, velmi ztížený. 

V českém prostředí je jazyk dětí v předškolním věku diagnostikován v rámci speciálního poradenství mimo jiné také pomocí Heidelberského testu (Grimmová, Scholer, Mikulajová, 1997), testů Bednářové a Šmardové (2011) a nově testů Seidlové Málkové a Smolíka (2014) (viz Doleží, Vyšínová a Nikolai (2015). Způsoby diagnostiky dětí vícejazyčných a existence vhodných diagnostických materiálů tohoto typu a pro tytu účely na území ČR zatím nejsou k dispozici Je-li třeba psychologicky vyšetřit předškolní dítě za účelem posoudit jeho školní zralost a úroveň kognitivních funkcí, nabízí se využití neverbálního testu SON-R, který je určen pro děti od 2,5 do 7 let. 

Pokud však chceme zjistit, jaká je úroveň jednoho jazyka či více jazyků dětí v předškolním věku, je třeba především velké trpělivosti, pozorování a využívání materiálů dostupných, např. pro testování jazykových schopností v jazyce mateřském. Zároveň si však musíme být vědomi toho, že v mysli dítěte nehraje roli pouze jazyk jeden, ale dva. 

Jazykové zkoušky pro děti školního věku a mládež

CCE

Certifikovaná zkouška z češtiny pro cizince ověřuje na úrovních A1 a A2 stupeň dosažené komunikační kompetence v souladu s kritérii specifikovanými ve Společném evropském referenčním rámci pro jazyky a v Evropském jazykovém portfoliu pro žáky do 11 let a v Evropském jazykovém portfoliu pro žáky a žákyně ve věku 11–15 let.

Diagnostický test českého jazyka pro žáky, jejichž mateřským jazykem není čeština
autorů Kostelecké et al. 

Test vychází ze Společného evropského referenčního rámce pro jazyky a Evropského jazykového portfolia pro žáky a žákyně ve věku 11−15 let, je tedy určen žákům 2. stupně základních škol. Postupuje od nulových znalostí jazyka až po úroveň B1 v případě starších žáků.

U žáků-cizinců se v prvním roce pobytu nedoporučuje kvůli nedostatečným jazykovým znalostem využívat standardní klasifikační aparát. U dětí, které se u nás narodily a nastupují např. do první třídy, je občas možné setkat se také s nedostatečnou znalostí českého jazyka, která může být důsledkem izolace v rodině, příp. komunitě. Obecně je tedy velmi prospěšný individuální a vědomý přístup k hodnocení, zouhledňující konkrétní (nejen) jazykovou situaci dítěte. 

Podle české legislativy (vyhláška č. 48, §15) dříve platilo, že je dosažená úroveň znalosti českého jazyka závažnou souvislostí ovlivňující výkon žáka-cizince, a proto je nutné k této okolnosti přihlížet při jeho hodnocení z předmětu český jazyk a literatura. Možnost neklasifikovat jsme měli pouze v prvním pololetí školní docházky, ne na konci školního roku, a to přestože byl žák do ZŠ zařazen v pololetí druhém (Školský zákon, §52, odst. 2 a 3 (základní školy) a §69, odst. 5 a 6). To však již neplatí.  

Žák-cizinec, stejně jako český žák, by měl být klasifikován i v pololetí, ne však nutně do konce ledna, ale do konce března (neklasifikován může být jen zcela výjimečně). Může být klasifikován známkou nebo slovním hodnocením nebo obojím hodnocením. 

Od 1. 9. 2016 byl novelizován Školský zákon (otázky hodnocení cizinců se týká §20) a dále pro ně platí, že je možné je zařadit mezi žáky se specifickými vzdělávacími potřebami (§16). Zároveň od 1. 9. 2016 platí vyhláška č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a jedná se o možnou podporu v pěti stupních.

Blíže viz https://www.inkluzivniskola.cz/podpora-ve-skole.