Jazyková diagnostika a hodnocení v češtině jako druhém jazyce

Možnosti a meze jazykové diagnostiky v předškolním věku

V návaznosti na poznatky z osvojování jazyka je zřejmé, že diagnostikovat úroveň znalosti druhého nebo cizího jazyka je velmi obtížnou záležitostí. Přitom se však jedná o klíčovou informaci, která může pomoci nastavit adekvátní očekávání a (nejen) výukové metody a postupy. U dětí-cizinců předškolního věku diagnostika možná je, nicméně narážíme na problém toho, že mnohdy nemáme ani přístup k úrovni znalosti jazyka mateřského, natož možnost zjistit, jak je na tom dítě-cizinec ve svém druhém jazyce. Děti ještě nečtou a nepíšou, a tak je přístup k datům, která bychom mohli analyzovat, velmi ztížený. 

V českém prostředí je jazyk dětí v předškolním věku diagnostikován v rámci speciálního poradenství mimo jiné také pomocí Heidelberského testu (Grimmová, Scholer, Mikulajová, 1997), testů Bednářové a Šmardové (2011) a nově testů Seidlové Málkové a Smolíka (2014) (viz Doleží, Vyšínová a Nikolai (2015). Způsoby diagnostiky dětí vícejazyčných a existence vhodných diagnostických materiálů tohoto typu a pro tytu účely na území ČR zatím nejsou k dispozici Je-li třeba psychologicky vyšetřit předškolní dítě za účelem posoudit jeho školní zralost a úroveň kognitivních funkcí, nabízí se využití neverbálního testu SON-R, který je určen pro děti od 2,5 do 7 let. 

Pokud však chceme zjistit, jaká je úroveň jednoho jazyka či více jazyků dětí v předškolním věku, je třeba především velké trpělivosti, pozorování a využívání materiálů dostupných, např. pro testování jazykových schopností v jazyce mateřském. Zároveň si však musíme být vědomi toho, že v mysli dítěte nehraje roli pouze jazyk jeden, ale dva.