Analyzování účinnosti výchovy

Úvod

Proč vůbec něco „analyzovat“?

Pro některé z nás je pouhá představa, že něco analyzují, vyloženě odpudivá. Buď jim přijde na mysl něco, co se musí učit v chemii, nebo je spíše napadnou vzpomínky na neúspěšnou analýzu literárního díla a podobně. Vedoucími (rádci družin) v oddíle jsme přece proto, že nás to baví, a když to budeme dělat dobře, bude to dál bavit nás i naše svěřence.

Ve skutečnosti každý z nás, kdo se už věnuje vedení nějaký čas, analyzoval své působení. Děláme to pokaždé, když se nám něco nezdaří, když s nadšením připravíme hru, nebo celou akci, a ono to pak vyjde tak nějak rozpačitě. Když nám naši svěřenci řeknou, že to a to je prostě nebaví a my si jasně pamatujeme, že před časem je to bavilo opravdu hodně.

Důvody proč analyzovat (česky rozebírat) naše výchovné působení (či spíše naše vedení) určitě máme. Otázka je, jak to dělat správně, abychom po čase nezjistili, že jsme jako vedoucí úplně mimo, že to, co jsme vyzkoumali, už dávno neplatí atd.

Děláme, co nás baví

Někdy opravdu stačí dělat to, co nás baví. Když to děláme dobře, tak se v oddíle daří, když ne, tak se dařit přestane a my musíme zase začít dělat to, co naše svěřence baví teď. Problémem ale je, že v mezičase, než to zjistíme a pozměníme náš program, nám často někteří z členů odejdou a obvykle to bývají právě ti, kteří byli dříve nejvíce nadšeni, o kterých jsme byli přesvědčeni, že časem nám začnou pomáhat ve vedení, převezmou dárcovství (vedení družin) a podobně. Chceme, aby se nám dařilo stále? Chceme si udržet i ty, co se dostanou do puberty a najednou je nebaví skoro nic?

Určitě ano; nikdo z těch co vedou oddíl, nebo družinu, nechce začínat co rok a půl znovu od začátku. Měli bychom se naučit, jak si to naše vedení účinně rozebrat, jak přijít na jeho slabá místa a hlavně, jak včas odhadnout dobu, kdy je třeba něco začít dělat jinak.

Proč to členy nebaví, když tím byli před časem nadšeni?

Častá chyba i zkušených vedoucích je, že včas neodhalí změny v zájmech jejich členů. Býváme překvapeni tím, že to, co naše svěřence strašně bavilo minulý rok, už letos netáhne. Jsme zklamáni, když znovu použijeme výborný program akce, kterou jsme s úspěchem udělali předloni, a letos je výsledek rozpačitý a někteří z členů dokonce tvrdí, že předloni ta akce byla daleko lepší a letos nic moc.

Musíme vzít v úvahu, že děti se mění a změny přicházejí nerovnoměrně. Někteří z našich svěřenců se z roku na rok stanou jinými lidmi, jiní jsou tři roky více méně beze změn, další pak postupují v dospívání zvolna, takže si změn skoro nevšimneme. Podstatné je, že spolu s lidmi se mění celá oddílová společnost a největší naší chybou je, když my sami zůstáváme stejní a stejně (dobře) působíme i jako vedoucí. Bohužel, to nestačí.

Jedním z důvodů, proč naše výchovné působení (vedení) analyzovat je právě to, abychom včas odhadli, jak se náš oddíl/družina mění. Měli bychom rozpoznat, kdy musíme opustit zavedená schémata našich akcí a vymyslet nová, kdy přestat organizovat každoroční výpravu X, protože po třech letech už opravdu našim členům nepřijde zajímavá.

 

Analyzování - o co vlastně jde?

Co to je, ta analýza?

Téměř každý oddíl, nebo i družina, má zavedeno nějaké bodování. Máme ho, abychom my i členové věděli, kdo byl nejlepší, abychom shrnuli výsledky různorodých her a soutěží a tak dále.

Možná jste si někdy otevřeli vaše záznamy o bodování a začali je procházet zpátky a porovnávat výsledky jednotlivců (nebo i družin), jak se časem mění. V tu chvíli jste začali analyzovat, aniž o tom víte. Byla to analýza srovnávací a jejím výsledkem bylo poznání, kdo ze členů se zlepšuje, kdo naopak ustrnul a kdo se zhoršil, případně zhoršuje už dlouho, nebo naopak byl dlouho dobrý a nedávno spadl mezi ty nejhorší.

Můžete namítnout, že to, že se někdo zhoršil, nebo naopak, jde poznat i bez nějakých statistik bodování. Je to pravda, nicméně zpětný pohled do oddílového bodování je ten nejjednodušší příklad, který také přináší jednoduché výsledky. Jsou ale i složitější a užitečnější.

My vychováváme?

Téměř vše, co v oddílech děláme je nějaká forma výchovy. I čistě sportovní aktivita nás vychovává, přinejmenším k fair-play, sebepoznání a podobně. Naše oddíly se od těch sportovních liší především tím, že nejsme zaměřeni na výkony a určitém specifickém sportu, naše činnost je různorodá a tím i měření výsledků našich členů (a družin) je méně jednoznačné. K čemu konkrétnímu tedy vlastně vychováváme?

V první řadě je třeba říct, že ne „vychováváme“, ale spíše „vychováváme se“. Působení je vzájemné. Kdo začal vést družinu, nebo se začal podílet na vedení oddílu, se velmi rychle musí naučit spoustu věcí, aby se mu to vedení nerozpadlo pod rukama. Působí na své členy a oni zase na něho.

To, co a jak v oddílech (družinách) děláme, má nejrůznější účinky. Určitě všichni potřebujeme takové členy, kteří i v sobotu vstanou brzy, abychom pak společně mohli někam vyrazit. Aby nezůstali ležet v posteli (a nebo rodičům neřekli, že tam už chodit nebudou, že se jim chce spát), musíme je vychovat k tomu, že nevšední zážitek z výpravy s oddílem přijde jen tehdy, když překonají pohodlnost (a lenost) a třebaže jim to není příjemné, vstanou a přijdou na sraz. Pak přijde odměna v podobě zážitků z oddílové akce.

Co jsou to ty účinky výchovy?

Máme-li oddíl, kde více než polovina členů přijde na akci o víkendu, účinně jsme je vychovali k soustavné činnosti. Oni pak svým příkladem vychovávají i ty ostatní, nováčky, zatím ne dost vychované, k tomu, aby i oni se naši činnosti věnovali soustavně.

Chceme také, aby si naši členové s sebou nosili věci, které nemají jen praktické využití (náhradní ponožky), ale potřebujeme je i při hrách (šátek na hry, vázačku a podobně). Každou výpravu (víkendovou akci), je ale někdo zapomene, musí si půjčovat a nám se nedaří to změnit. Naše výchova k tomu, aby byli členové pořádní a včas si balili své věci ještě v pátek, není účinná. Možná je to proto, že jim vždycky batoh zabalí maminka a ta třeba vůbec neví, k čemu je ta vázačka dobrá. A třeba je to jinak. Jak? Abychom to zjistili, musíme analyzovat!

Z čeho analyzujeme

Bodování

Máme-li pravidelné měsíční bodování, pak je to ideální nástroj. Řekne nám, jak se kdo z členstva zlepšuje, zhoršuje, nebo zůstává na stejné úrovni. Důležité je, co bodujeme; podle toho nám výsledky bodování vypovídají hlavně o:

·       Účasti, když většina bodů je za účast na akcích

·       Dovednostech turistických, tábornických a sportovní zdatnosti, když bodujeme převážně hry a soutěže

Aby výsledky nebyly zkreslené, je důležité bodovat soustavně. To může být problém, někteří vedoucí si doslova vyhrají při přípravě diplomů a věcných cen za vítězství v soutěžích, když ale mají zapsat výsledky a pak je spočítat, sedm her shrnou do jednoho součtu a přidělí 1 – 13 bodů.  Drobné nuance se tím dokonale stírají a analýza takto sestaveného bodování nám toho neřekne mnoho.

Dlouhodobé, etapové hry

Etapové hry nám dávají unikátní příležitost zaměřit tu kterou etapu na nějaký konkrétní typ znalostí a dovedností. Porovnáním výsledků všech v jednotlivé etapě a jednotlivce v různých etapách dostaneme krásný přehled, kdo v čem vyniká a kdo v čem ztrácí. Též zjistíme, kteří z členů jsou dobří v celé škále věcí a kteří naopak mají velké výkyvy podle typu dovedností.

Máme-li v oddíle družiny a hra je mezidružinová, dají nám výsledky etap ještě jeden důležitý signál, kterým je souhra v družinách. Chceme-li se zaměřit právě na tuto oblast, měli bychom už s tímto záměrem hru, resp. etapu hry připravovat.

Oddílové zkoušky, odborky

Když v oddíle máme nějaký systém zkoušek s jasnými pravidly, která se v čase nemění, můžeme velmi dobře sledovat naše oddílové (družinové) společenství dlouhodobě (z roku na rok). Také se nám dobře ukáže, co z naší činnosti nejvíce táhne dnes, co to bylo loni, co předloni a podobně. Taková analýza dobře ukazuje i to, jak se nám oddíl (družina) mění v souvislosti se stárnutím, nebo naopak omlazováním členstva.

Problém zkoušek často bývá v tom, že velmi závisí na iniciativě jednotlivce a poté na schopnosti vedoucích (rádců družin) věnovat svůj čas na jejich plnění. Pakliže máme v tomto problém, výsledky plnění nám už nic neřeknou. V oddíle máme spoustu takovým, co by si splnili hromadu věcí, kdyby chtěli…

Zpětná vazba

Nejdůležitější, ale zároveň nejobtížnější na samotnou analýzu, je prostě a jednoduše to, které hry, akce a dovednosti byly a jsou v oddíle (družině) oblíbené, které méně a které netáhnou vůbec.

Pamatujme na to, že hlas lidu ale může být jen hlasem několika nejvíce křičících jednotlivců. Vyjádření starších bývá vždycky výraznější. Může se snadno stát i to, že program, který skupinku starších, ale zkušených a důležitých členů nebaví, vyjde naprázdno a nezaujme nikoho. Stane se to ale proto, že bez opory zkušených si to ti mladší nemohou užít jak se patří! Přitom když je najde jen pár nadšenců, kteří hru díky svým zkušenostem podrží, rázem se stane tou nejoblíbenější u hromady mladších.

Jak analyzujeme

Kdo analyzuje

Abychom byli schopni rozebrat si výsledky toho či onoho, musíme mít aspoň nějaké zkušenosti.

Ten, kdo začal vést družinu před měsícem, není ta pravá osoba, která by měla rozebírat, co a jak se členům družiny daří. Ten správný čas začít je tehdy, když máme za sebou nějaké akce, měsíční bodování, hry, které se vícekrát zopakovaly. Pak můžeme porovnávat, a to je pro analýzu nejdůležitější. Dokud nemáme co srovnat, nějaké analyzování pro nás ještě není.

Abychom začali, nemusíme být staří harcovníci ve vedení, kteří už zažili a prošli vším možným. V zásadě platí, že když máme zkušenosti v něčem, třeba vedení družiny, můžeme se zaobírat rozborem výsledků členů družiny, kterou už nějaký čas vedeme. Analýzu etapové hry přenecháme těm, co už připravili aspoň dvě.

Kdy analyzujeme

Čas na rozbor přichází, když něco skončí. Typicky doba po skončení letního tábora je ta správná, podobně i doba, kdy se na podzim ochladí a končí cyklus akcí se stanováním a podobně.

Je důležité, abychom si na rozebrání uplynulého období nechali časovou rezervu. Když nestíháme, protože jen co skončila etapová hra, musíme se rychle vrhnout na přípravu tábora, nemá smysl snažit se o nějaký rozbor.

Důležité je i to, abychom si čas na analýzu nevyhradili příliš daleko v budoucnosti. Typické je, že po táboře, který je začátkem prázdnin, se většina z členů, ale i vedoucích (družin), rozjede na další prázdninové akce a setkáme se až těsně před zahájením školního roku. Pro analýzu tábora je to ale pozdě. Výsledky her, zkoušek a bodování sice máme zapsány, už si ale zdaleka nevybavíme tolik detailů, jako těsně po návratu z tábora. Suchá čísla nám nejsou nic platná, když k nim nepřipojíme zkušenost, jak se ten který výsledek zrodil.

Pro příklad: výsledky přespolního běhu si rozebereme nejlépe, když se nedlouho po něm sejdou všichni, kteří po trase dohlíželi na jeho průběh. Pak zjistíme, že ony dvě dívčiny běžely celou dobu spolu, a proto se jedna z nich dost zlepšila (zhoršila), že tihle ti se už letos nerozhodli posilnit se po cestě zralými malinami (což udělali loni) a podobně.

Co vlastně udělat

Když se vedoucí (rádce družiny) ponoří do výsledkových tabulek, ledacos z nich vyčte. Daleko důležitější ale je, když si o nich popovídáme s ostatními. „Diskuze výsledků je součástí rozboru.“ Nelekejte se, neznamená to nic víc, než že se do tabulek ponoříme společně a vyměníme si názory.

Začít bychom měli v kruhu těch, kteří jsou na stejné úrovni, jako, my: rádce družiny s ostatními rádci, vedoucí etapové hry s těmi, kteří ji s ním připravovali a podobně.

Pak je dobré promluvit si se staršími a zkušenějšími. Ti nám k tématu obvykle řeknou své, i když se třeba na přípravě ani nepodíleli, nebo jen okrajově. Zkušenosti ale mají a nebývá jich málo.

Nakonec bychom měli prohodit pár slov s našimi členy; těmi, pro které se ona hra, akce, měsíční činnost připravovala. Tahle část výměny názorů může mít různou podobu:

·       pohovor na schůzce v klubovně, kdy vedoucí říká, co všechno se nezdařilo a naopak, kdo co zvládl dobře

·       debata u ohníčku, kde s vedoucími zůstávají ti starší, zatímco ostatní členové už šli spát

·       kviz, kdy nám každý člen anonymně odpovídá na záludnosti typu: „kdo z vedoucích se vám na táboře nejvíce líbil/a“ a podobně

Co pak s výsledky

Analýza je k ničemu, když si z ní nic neodneseme. Účinná je tehdy, když se nám podaří dobrat se s její pomocí k nějakému rozhodnutí, změně, akci. Akci ne ve smyslu víkendové výpravy, ale ve smyslu „něco uděláme (jinak)“.

To, že jsme si hezky popovídali o celotáborová hře, má význam pro každého jednoho účastníka debaty. Sdělíme si hodnocení výsledků, pochopíme, co a jak kdo chtěl udělat a jak to pak v realitě dopadlo, co zabralo, co selhalo a podobně. I po takové výměně názorů může ale jeden každý chápat ono ponaučení dost jinak.

Do finále se dostaneme, když z našich debat nad výsledky rozborů dokážeme vytěžit závěr v podobě nějaké akce.

O akci ve smyslu rozhodnutí něco změnit, s něčím začít atd. už něco málo napsáno bylo. Důležité je, abychom se nejen dohodli (a shodli) na tom, co chceme, ale též si tento „výstup“ z naší analýzy musíme zaznamenat. Za pár měsíců si už nebudeme pamatovat ani samotný rozbor ani naše debatování. Když ale budou závěry a rozhodnutí někde zapsány, vždy se k nim budeme moci vrátit. Budeme je moci opravit, vzít jako jeden ze vstupů pro novou analýzu, nebo rovnou zavrhnout jako závěr úplně zcestný. Zapsáno by to mělo být veřejně, čili nikoli jen v zápisníku vedoucího (rádce družiny), aby si i ostatní mohli kdykoli přečíst, co jsme to vlastně tehdy vymysleli.

Špetka teorie

Nová cizí slovíčka

Pro ty, kteří se budou chtít v budoucnu ponořit do odborné literatury, stanou se sociology amatéry, pedagogy samouky a podobně, zmíníme několik pojmů.

·       Heuristika – shromažďování faktů, údajů, materiálů. V našem případě například uložení všech tabulek s výsledky táborových her a soutěží do jedné složky, která se po návratu neocitne spolu s dalšími nepotřebnými papíry v koši (pro separovaný odpad).

Když tedy poslední den tábora nebudete vědět, jak nejlépe pomoci, řekněte ostatním, že se musíte věnovat heuristice, určitě vás v tomto snažení mohutně podpoří!

·       Analýza srovnávací – nejběžnější postup, kdy si vezmeme výsledky soutěže, akce, která proběhla nejenom teď, ale už dříve, a srovnáme je navzájem

Tento druh analýzy už dělal snad každý z nás. Ne každý si ale zapsal výsledek své úvahy a málo kdo pak ještě své rozhodnutí o „akci“.

·       Extrapolace – předpovíme si, že když budeme postupovat tak, jako doteď, za půl roku, rok, dva to bude vypadat tak a tak. V zásadě se jedná o „prodloužení grafů do budoucnosti“

Budeme-li extrapolovat, pamatujme, že vývoj se časem vždycky obrátí. Momenty obratu bývají údobí, kdy nám členové ubudou, nebo naopak přibudou, někoho povýšíme, více z nás je pověřeno funkcí (vedením družiny) a podobně. Musíme být připraveni, že po takovéto změně naše předchozí „extrapolace“ obvykle přestane fungovat.

·       Diskuze – debata na předem určené téma, kde si vyjasníme názory a navzájem se přesvědčíme o tom, že v tom a tom, má pravdu on a ne já.

Ideálním výsledkem diskuze je „konsensus“, čili všeobecná shoda. Realita bývá ale jiná; důležité je pamatovat na to, že cílem není odpůrce „umlátit argumenty“, ale dojít k závěru, který si, pokud možno, vezmou za svůj všichni, i když nesouhlasí úplně se vším

·       Interpretace – výsledek diskuze, kterým si zároveň stanovíme, co udělat, co změnit a kdo se čeho ujme.

Jeden překladů tohoto slovíčka je „oživení“, takže interpretace naší analýzy bude tím úspěšnější, čím víc v našem oddíle (družině) pak bude živo, až přejdeme k té akci!

Postup při analýze ve zkratce

Začínáme heuristikou, kdy všechny tabulky, bodovací sešity, záznamy o splněných zkouškám máme pěkně pohromadě.

Pak přikročíme k analýze, nejprve srovnávací, pak možná budeme i extrapolovat, časem se naučíme i jiné postupy.

Nyní přichází čas diskuzí. Naše debaty by neměly být nekonečné, měly by mít téma a někde (veřejně) bychom měli sepsat výsledek.

Nakonec budeme naše závěry interpretovat, přejdeme od slov k činům a bude u nás pěkně živo!

V čem děláme chyby

Ztrácíme výsledky

Čím méně času, tím zbytečnější je skladovat všechny ty papíry! Kdo z nás má uloženy své staré zápisníky a dokáže v nich najít ty důležité věci? A když už ty záznamy nejsou recyklovány v papírnách, máme je doma pod zámkem, nebo se k nim dostanou i naši mladší pomocníci?

Pamatujme, že není většího poučení, než když máme možnost porovnat výsledky naší hry, víkendové výpravy, pravidelné soutěže s výsledky někoho, kdo stejnou věc připravil a vedl rok(y) před námi.

Nevíme, co s nimi

Statistika nuda je, má však cenné údaje. Abychom mohli jakékoli výsledky analyzovat, musíme si je v prvé řadě setřídit. Pak můžeme teprve začít srovnávat. Chybou mnohdy je, že jsme tak zvědaví, co s těch čísel vyčteme, že se spokojíme s málem a z malého počtu údajů pak tvoříme sáhodlouhé závěry.

Mějme na paměti, že z porovnání výsledků jednoho závodu ve vázání základních uzlů, který se koná jednou do roka, neodvodíme, jak se nám v oddíle/družině vyvíjí turistické a tábornické znalosti jako celek. Takový pravidelný závod se porovnává velmi snadno, takže nás to svádí přikládat mu přehnaně velkou důležitost. Chceme-li mít ale obrázek kompletní, musíme si sehnat údaje i ze závodů orientačních, soutěží tábornické všestrannosti a dalších, které v oddíle (družině) pořádáme.

Nedaří se nám diskutovat

Když si nemáme s kým popovídat, je to špatné. To se nám ale v oddílech (družinách) obvykle nestává. Stává se ale, že neumíme diskutovat. Ať začneme mluvit o čemkoli, dřív nebo později se to zvrhne do vyprávění „historek z natáčení“ a je z toho velká sranda. O nějakém závěru, nebo dokonce akci, nemůže být ani řeči.

Není ničí urážkou, když si partnery do diskuze budeme vybírat. Od táborového ohně nikoho nevyženeme, diskutovat ale budeme jen s těmi, kdo chápou cíl, tedy chtějí dojít k závěru a jsou připraveni podílet se na nějaké akci. Ne vždy jsou partnery ti nejstarší a nejzkušenější.

Chyba může být i v samotném vedení diskuze. Důležitý předpoklad každé diskuze je, že:

·       diskutující chtějí přesvědčit ostatní o správnosti svého názoru

·       diskutující zároveň připouštějí, že někdo další přesvědčí je samotné!

Jestliže někdo (obvykle vedoucí – autorita oddílu, či družiny) vstoupí do diskuze s představou, že pravdu má on(a) a cílem diskuze je, aby to uznali i ostatní, výsledkem bude monolog. V takovémto prostředí se zmůžeme nanejvýš na několik střídajících se monologů, sem tam možná nějaký ten dialog, ale na diskuzi ani náhodou. Diskuze je ale určující pro to jak dokážeme výsledek naší analýzy přetavit do konkrétních akcí. Chybějící diskuze nám tedy brání v tom zásadním, tedy přejít od slov k činům.

Krásné řeči, ale skutek utek

Vedoucí může týden co týden otloukat ostatním o hlavu, co je špatně, jak to zlepšit. Může se i zdát, že to aspoň někteří chápou, za týden/měsíc/půlrok je ale všechno při starém. Analýzu máme, závěry také, ale žádné akce.

Chyba bývá obvykle v onom mezikroku: diskuzi. Upřímná snaha nevést jen monolog, ale diskutovat, může narážet na různá další úskalí:

·       diskutuje se, ale ne s autoritou – odvrácenou stranou mince je v případě převeliké autority vedoucího to, že si zkrátka nikdo na diskuzi s ním netroufne. Diskutuje se jen v kroužku těch ostatních. Vedoucí tím přichází o zpětnou vazbu; jeho analýzy se pak velmi snadno začnou míjet s realitou

·       upřímnost zavazuje, a to se ne každému líbí – najdou se i takoví, kteří se diskuzi vyhýbají jednoduše proto, že nechtějí přiznat barvu. Často je to z pohodlnosti, která nás udržuje v zaběhnutých kolejích

·       utíkáme od tématu – klasická chyba nezkušených diskutérů je v tom, že přeskakují z tématu na téma a tím prakticky znemožní dojít k jakémukoliv závěru. Diskuze se od prostého dialogu liší právě tím, že má téma. V našem případě analýzu něčeho, co je třeba rozebrat, a vyvodit závěr. Ten by měl být natolik jasný, že se dobereme i k těm akcím. Zamíchání dalších témat nám diskuzi dokonale rozmělní, takže zůstaneme bez závěrů a tím i bez akcí

Závěr

Celé kouzlo analýz toho, jak se nám v oddílech, družinách, klubech daří to, co děláme (jak výchovně působíme) je v tom, jak velkou důležitost jim my sami přikládáme.

Při všech statistikách, porovnáváních, rozborech a diskuzích pamatujme, že v oddíle nejsme kvůli rozborům. Rozbory jsou tady pro nás, abychom měli vodítko pro zlepšení naší činnosti. Bude nám fungovat především tehdy, rozpoznáme-li, co je podstatné a co podružné. Pak se neutopíme v detailech, ale díky novému poznání přejdeme k těm správným akcím!