Posuzování bezpečnostních a zdravotních rizik

 

Posuzování bezpečnostních rizik

Úvod

Na úvod by bylo dobré zmínit, že dělat akce maximálně bezpečné by bylo nemožné. Je však důležité, aby riziko s nimi spojené bylo co nejnižší. Smyslem tohoto textu nejsou ani tak rady co dělat, když se něco stane, spíše naučit se uvědomovat si, že každá činnost s dětským kolektivem přináší rizika, která je nutno promýšlet dopředu. Je samozřejmé, že nebezpečných situací je daleko více, než je zde uvedeno. Po přečtení vás jistě napadne spousta dalších nebezpečných situací, které se vašemu oddílu mohou přihodit. Pokud tomu tak bude, jste na dobré cestě, jak se jim vyhnout.

 

Rizika při schůzkách v klubovně (družinovky)

V našem oddíle jsou družinové schůzky vedeny rádcem družiny, který je ve věku 14-16 let, výběr rádce závisí na jeho schopnostech a zkušenostech. Jelikož se na družinovkách nemusí vyskytovat dospělý vedoucí, starší 18-ti let, je nutné rádcům vysvětlit jejich povinnosti a pravidla, kterými se bude řídit.

Docházka

Je vhodné mít přehled o tom, jestli členové chodí na schůzky, a když nepřijdou tak znát důvod jejich nepřítomnosti. Toto lze jednoduše sledovat v tzv. bodovacím sešitě (bodováku), kdy jsou členové bodování za přítomnost na oddílových akcích, snížený počet bodů dostanou členové, kteří na schůzce sice chybí, ale jsou omluveni, odebráním bodů jsou „obdarováni“ ti, kteří se neomluví. Tím se snažíme přimět členy, aby svou neúčast omlouvali a rádcové měli přehled o tom, kde se v době družinovky vyskytují.

Neúčast na družinovce může mít několik banálních důvodů, od lenosti, přes přípravu do školy, až po nemoc. Může mít ale i závažnější důvod, jakým je nehoda cestou na družinovou schůzku, přepadení a podobně. Proto by měl rádce neomluvené členy kontaktovat, případně jejich rodiče a zjistit, proč se akce neúčastní.

Měli jsme zrovna oddílovku, na které se schází celý oddíl a jedna holčička se omluvila, že nemůže přijít, protože musí hlídat mladší sestru. Během oddílovky přišel do klubovny její tatínek a o žádném hlídání nevěděl a divil se, jak to, že jeho dcera na oddílovce není.

U často omlouvajících se členů je vhodné jejich věrohodnost ověřit také u rodičů.

Hry

Hry v klubovně by měly být přizpůsobeny dispozicím klubovny, jako např. velikosti oken (zvážit hru s míčem), ostrým hranám u stolů a laviček atd. Pokud děti v klubovně v rámci hry běhají, měly by být upozorněny na nebezpečí uklouznutí, upadnutí apod. Pokud dojde k drobným poraněním, měl by být schopen je ošetřit rádce, pokud dojde k vážnějším zraněním, měl by o tom neprodleně informovat vedoucího a případně být schopen zavolat rychlou záchrannou službu. Aby vedoucí měli přehled o tom, co se na družinovkách děje, vedeme tzv. Služební sešit, do kterého rádcové zapisují svůj program na družinovku, kolik dětí přišlo, kolik jich bylo omluveno, kolik neomluveno.

Rizika na víkendových akcích

Víkendové akce se bez účasti vedoucích neobejdou. U nás v oddíle se snažíme, aby na akci byli minimálně 3 dospělí (2 vedoucí + instruktor). Samozřejmě, čím více, tím lépe. Nejlepším způsobem, jak zjistit početní stav členů je pomocí oddílových případně družinových nástupů. Tady je důležité zdůraznit, že pokud ke svolání nástupu používáte hvizd píšťalky, na nádražích si to odpusťte, aby nedošlo k nedorozumění a nezpůsobili jste kolaps vlaků J.

Doprava na akci a z akce

Máme všechny členy?

Při nastupování jde jako první a poslední vedoucí, případně instruktor, stejně tak při vystupování. Obzvlášť při vystupování je třeba dát pozor, zda někdo nešel na WC, do vedlejšího vagonu a podobně, lehce bychom mohli někoho zapomenout ve vlaku. Tomuto se lze jednoduše vyhnout tím, že dětem dopředu řekneme, za jak dlouho budeme vystupovat a ve které stanici a ještě jednou to zopakovat s dostatečným předstihem před výstupem.

 

Nevystavujeme se nebezpečí při chůzi po silnici?

Pokud nelze použít chodník, ani lesní pěšinku a jsme nuceni použít silnici, zásadně chodíme ve dvojstupu, bez větších mezer. Je možno jít vlevo-pak spadáme do kategorie chodci. Můžeme jít také vpravo, jako útvar, potom pro nás platí pravidla jako pro vozidlo. Chození vpravo lze doporučit při větším počtu členů. Je ale třeba myslet na to, že při snížené viditelnosti (obzvlášť večer, nebo v noci) je nutné použít bílé světlo do čela útvaru a červené světlo na konec útvaru (stejně jako světla automobilu). V čele a na konci jde vždy vedoucí, případně instruktor.

 

Známe dobře trasu?

Určitě bychom si měli trasu naplánovat předem. Pokud jedeme na dané místo poprvé, stojí za to zvážit, zda si tam neudělat individuální výlet ještě před akcí. Jinak se nám může snadno stát, že z 2 km trasy k chatě nebo tábořišti se stane putovní výprava. V noci se z takového dobrodružství může stát lehce noční můra.

 

Rozhodli jsme se uspořádat výpravu na chatě, na které jsme ještě s oddílem nebyli. Když jsme v  pátek v 18:00 dorazili vlakem na místo, čekalo nás asi hodinu a půl chůze k chatě v hloubi lesa. Na vytištěné mapě jsme měli vyznačenou zkratku, abychom došli co nejdříve a mohli si zatopit v kamnech a začít s programem. Ve tmě jsme ale netušili, zda jsme zkratku našli, navíc padla mlha a drobně sněžilo. Po několikahodinovém bloudění jsme došli do vesnice, ze které nás čekalo asi dalších 5 km po značené stezce. Chajdu jsme nakonec našli v 1 hodinu ráno, podle vytištěné fotografie. Nakonec vše dobře dopadlo, ale ne vždy může mít člověk takové štěstí!

 

Ujel nám poslední vlak?

Tak této situaci doporučuji výhradně předcházet. Raději budeme počítat s dřívějším spojem, abychom měli ještě nějakou rezervu, každopádně bychom měli informovat rodiče o tom, že přijedeme až následujícím vlakem či autobusem.

 

Jednou se nám přihodilo, že nám ujel vlak a museli bychom venku v mrazu další dvě hodiny čekat na další. Jelikož to nebylo daleko od domova a bylo nás jen několik, rozhodli jsme se kontaktovat vedoucího, který byl doma a byl tak hodný, že pro děti přijel autem. Vedoucí a starší jsme stopovali do nedalekého města, odkud jezdily vlaky častěji.

Rozhodně ale nedoporučuji stopovat s dětmi!

 

Došli všichni členové domů?

Už při srazu na výpravu bychom měli vědět, jak se děti budou dopravovat na konci výpravy domů, zda můžou jít samy nebo si je vyzvednou rodiče. Pokud si pro někoho rodiče nepřišli, je naší povinností na ně počkat na místě uvedeném jako místo návratu, případně je telefonicky kontaktovat a domluvit se s nimi na jiném postupu.

Počasí

Známe předpověď?

Představa o vývoji počasí nám pomůže s přesnějším naplánováním akce. Pokud se chystáme jet na tři dny pod stany na „zelenou louku“ a předpověď hlásí vydatné deště s bouřkami a silným větrem, pořádně zvážíme, zda místo toho neudělat výpravu do chaty, tělocvičny, na bazén, hvězdárnu, nebo jinam, kde budeme před nepříznivým počasím lépe chráněni.

 

Jsou děti vhodně oblečené?

V létě hrozí přehřátí, dehydratace, případné úpal ze sluníčka. Děláme pravidelné přestávky pokud možno ve stínu, kontrolujeme, zda děti pravidelně pijí a určitě by měly mít pokrývku hlavy.

V zimě je důležité, dbát, aby děti neprochladly, ve velkém mrazu hrozí riziko omrzlin. Při pobytu venku se snažíme děti udržovat v pohybu.

 

Bouřka

Když už nás bouřka zastihne venku, neschováváme se pod osamělým stromem, na volném prostranství, neběháme. Vhodnými místy pro ukrytí před bouřkou jsou údolí, jeskyně, hustý les. Pokud jsme nuceni se přesunout do bezpečí, tak krátkými kroky.

 

Hry ve městě

Je vhodné, aby se děti po městě pohybovaly samostatně?

Pokud připravujeme hry do města, měli bychom se snažit připravit je pro družiny (vícečlenné skupiny). Pohyb jednotlivců, obzvlášť když jde o děti, může přilákat osoby s nekalými úmysly (např. opilce, narkomany, devianty apod.). Pohyb ve skupině je bezpečnější i z hlediska přecházení přes silnici. Před samotnou hrou je velice důležité všem zdůraznit, jak se mají ve městě chovat (nerozdělovat se, čekat na sebe, přecházet najednou a to přes přechod nebo na semaforu, nevybavovat se s podezřelými osobami).

 

V neznámém prostředí je dobré dětem dát k dispozici plánek města, nechat si od nich ukázat, kde si myslí, že nacházejí a dát jim přesné instrukce, týkající se zahájení a ukončení hry.

 

Noční hra ve městě

Pro noční hry ve městě jsou rizika stejná jako výše. Navíc bychom měli dobře zvážit, místo konání (vyhnout se rizikovým místům s výskytem podezřelých osob), mít na paměti noční klid (po 22. hodině) a zajistit dostatečný počet vedoucích, kteří budou v terénu a budou moct kontrolovat pohyb družin.

Výpravy do přírody

Bloudění

Vždy se snažíme o to, abychom šli celý oddíl pohromadě. Jsou ovšem výpravy, kdy to není až tak úplně možné. Příkladem mohu být výšlapy, kdy menší děti mohou mít problém stačit starším a naopak starším připadá, že pořád jen na někoho čekají. V takovém případě je možné se rozdělit do několika skupinek, kdy v každé je alespoň jeden vedoucí nebo instruktor-obzvlášť s malými dětmi je vhodný větší počet vedoucích, případně instruktorů. Všichni by měli vědět, kam a kudy mají jít, vhodné je, aby v každé takové skupince byla mapa. Každopádně i v tomto případě si stanovíme místa, kdy se sejdeme všichni, tak, aby nedošlo k zabloudění.

 

Rizika na letních táborech

Beseda

U nás v oddíle děláme první táborový večer po příjezdu dětí tzv. Besedu. Na ní seznámíme děti s táborovým řádem, co se smí a co se nesmí, řekneme jasná pravidla. Taky je potřeba seznámit děti s tím, co se stane, když pravidla neuposlechnou.

 

Táborový řád

Táborový řád a režim dne musí být vyvěšeny na táborovém oznamovateli a děti by s nimi měly být seznámeny na besedě.

 

Denní i noční hry

Před každou hrou dětem vysvětlíme pravidla hry, seznámíme je s hracím prostorem a upozorníme je na možná nebezpečí (prudký kopec, hustý les, množství kopřiv, nutno přebrodit potok atd.) Doporučíme jim ke hře vhodné oblečení. Ujistíme se, že děti pravidlům porozuměly a dáme prostor dotazům, pro ty, kterým něco není jasné. U každé hry by měl být znám čas jejího trvání (případně na začátek a konec hry upozornit hvizdem píšťalky) a jasně vyznačený herní prostor. Obzvlášť v noci je vhodné hranice území kontrolovat několika vedoucími. V noci je nepřípustné hrát hru v místech, která děti neznají ve dne!!! Pokud se noční hra odehrává v lese, hrozí nebezpečí srážky se stromem nebo s jiným členem, hlavně dávat pozor na oči, aby nedošlo k nepříjemnému setkání s ostrými větvičkami. Na konci každé hry - především noční - uděláme oddílový nástup a zkontrolujeme, zda jsme všichni. Pokud někdo schází, zjistíme to včas a můžeme dotyčného hledat pomocí píšťalky, případně rojnice.

 

Práce s pilou a sekerou

Práci s pilou a sekerou se nebudeme s dětmi vyhýbat, spíše naopak. Snad každé dítě touží dělat něco, o čem si dospělí myslí, že by to dělat nemělo. Na nás ale je, abychom děti seznámili s bezpečností práce a samozřejmě i s bezpečným uskladněním nástrojů. Dbáme na to, aby vždy pracovaly pod dohledem starší a zkušenější osoby. Samozřejmě práci se dřevem přizpůsobíme schopnostem a věku dětí. Určitě nebudeme chtít po sedmileté holčičce, aby nasekala polena do kamen. Sekeru by měl mít každý svoji, tak aby mu vyhovovala co do velikosti, bezpečně uloženou v koženém obalu. Vysvětlíme dětem, že sekeru smějí použít jen tehdy, když se jim to řekne. Dbáme o to, aby se nástroje neválely po lese a po dřevníku, ale vždy byly uloženy na svých místech.

U pily je to podobné. Děti by měly být seznámeny s tím, že se jedná o nebezpečný nástroj a proto je nutné s ním jednat opatrně, listy pil pravidelně kontrolujeme. Každý by si měl práci s pilou vyzkoušet, opět pod dohledem dospělé osoby.

 

Oheň

Oheň je dobrý služebník, ale zlý pán, jak každý z nás dobře ví. Na většině výprav i táboře děti vedeme k tomu, aby oheň používaly jen tehdy, pokud to potřebují. Oheň je zakázáno rozdělávat v lese.

 

Nechat děti rozdělat oheň?

Ano, ale pod dohledem.

Už na výpravách děti učíme připravit ohniště, jak po stránce tábornické (abychom místo táboření zanechali stejné, jako při našem příchodu-vyhloubit ohniště a drny správně ukládat vedle, na jeho zahlazení), tak po stránce bezpečné (odizolování okolní trávy, listí, sena od okraje ohniště pomocí kamenů).

 

Jak s ohněm zacházet?

Děti s oblibou hází do ohně všelijaké předměty. Zde je opět na místě vysvětlit jim, že hry se žhavými klacíky by mohly lehce někoho zranit. Do ohně se smí házet pouze dřevo a papír. Rozhodně by do něj neměli stříkat repelent, nebo házet obaly od sprejů (nádoby pod tlakem). Většinou obsahují hořlavé látky a mohlo by dojít k výbuchu a vážným popáleninám.

 

Je mokro, pomůžeme si petrolejem!

V žádném případě ne! Nejen z tábornického pohledu, ale i z pohledu bezpečnostního je použití jakýchkoli hořlavin nepřípustné. Poradíme si s březovou kůrou, otýpky z drobných větviček, při nejhorším si pomůžeme papírem.

 Ke svícení ve stanech používáme baterky, používat svíčky je zakázáno.

 

Nechat děti připravovat jídlo na ohni?

Samozřejmě, k tomu je v oddíle vedeme, aby se osamostatnili, zažili něco nového. Ukážeme jim, jak správně manipulovat s horkým kotlíkem, nebo ešusem, tak aby se nepopálily.

 

Dlouhodobá sucha

Hlavně v létě může nastat suché období, kdy je zakázáno rozdělávat oheň i mimo les. V tom případě se ohně musíme vzdát, neboť bychom mohli ohrozit nejen sebe, ale způsobit rozsáhlý požár. Pokud je tábor stálý, informují nás o tomto zákazu hasiči.

Koupání v řece, v rybníce

Na rozdíl od veřejných koupališť, kde je přítomen plavčík a kde by měla být voda vhodná ke koupání, v řece a na rybníce nikdo takový není a nemůžeme si být ani jisti její kvalitou. Proto se snažíme ke koupání využívat známá místa a předem si zjistit, zda voda není závadná. Při koupání musí být přítomen vedoucí starší 18-ti let, který je dobrý plavec a je schopen podat záchranu tonoucímu.

 

Umí děti plavat?

Než přejdeme k samotnému koupání, zeptáme se dětí, kdo plavat umí a kdo ne. Plavecké schopnosti doporučuji prověřit na mělčině.

 

Plavání po obědě a po fyzické zátěži

Plavání se doporučuje minimálně 1 hodinu po hlavním jídle, nebo po fyzické zátěži.

 

Skoky do vody

Nedoporučuji ani ve známých vodách, výjimkou mohou být veřejná koupaliště.

Na táborech už několik let navštěvujeme zatopený lom. Voda je zde nepochybně hodně hluboká, proto i skoky do vody se jevily jako relativně bezpečné. Až do chvíle, kdy se jedna holčička vynořila se zakrvácenou hlavou. Pod hladinou byla větev, která nebyla ze břehu vidět.

Zranění naštěstí nebylo vážné, ale můžeme hovořit o obrovském štěstí.

 

Kde plavat nesmíme?

Jsou místa, kde je plavání zakázáno, uvádím zde místa, se kterými se můžete setkat:

·       Požární bazény a nádrže

·       Na velkých řekách do 100 m na obě strany od mostů, přístavišť a přístavů

·       V označených chovných rybnících

·       V nádržích pro odběr pitné vody

 

Posuzování zdravotních rizik

Úvod

Zábava nebo zdraví?

Co si myslíte, že je na oddílových akcích to nejpodstatnější? Aby to vaše členy bavilo? Aby se nenudili? Aby se něco naučili? Tohle všechno je samozřejmě podstatné, ale nejpodstatnější je, aby vaši členové z oddílových akcí odjížděli nejen plni zážitků, ale taky nepořezaní, nedolámaní a zkrátka zdraví. Možná si řeknete, co že je na tom tak složitého? Zkrátka jim řeknu, ať si dávají pozor a nelezou tam, kam nemají. Děti jsou ale neposedné a většinou udělají přesně to, co jim zakážete. Tahle počáteční neposlušnost a rozjívenost může v nejlepším případě skončit lehkým poraněním, v horším případě ale taky smrtí. Tohle je třeba mít pořád na paměti. Těžko si pak budete zpětně vyčítat, co všechno jste podcenili, až když bude po všem.

 

Riziko úrazů či jiného zdravotního problému při činnosti s dětmi existuje vždy. Je jen na vás, jestli se vám ho podaří vaší činností snížit. Je potřeba se naučit posuzovat zdravotní rizika ještě předtím než nastanou. Jak na to? To si řekneme v následujících řádcích. Podrobně si zde představíme jak úrazům předcházet, jak zapojit zdravotní prevenci do činnosti v oddíle a také nejčastější zdravotní rizika na oddílových akcích.

 

Prevence nade vše

Víme, co se může stát?

Naším cílem je to, aby naši svěřenci odjížděli z oddílových akcí zdraví. Znamená to tedy, že se musíme snažit minimalizovat riziko, že se vůbec nějaký úraz nebo jiná zdravotní komplikace stane. Jak to ale udělat? Nejlépe tak, že se budeme snažit těmto věcem předcházet. Předcházení neboli prevence je nejlepší formou, jak se připravit na rizika, která můžou při naší oddílové činnosti nastat. Pokud si již dopředu před akcí připravíte scénář toho, co by se mohlo vašim svěřencům nebezpečného stát, budeme na to připraveni, pokud tato situace nastane. Samozřejmě není potřeba si v hlavě přehrávat ty nejhorší scénáře, ale je potřeba být připraven na vše. To si můžeme ukázat na příkladu.

 

Vedoucí si na táboře připravila bojovou hru v lese, která spočívá v překreslování obrázku mezi jednotlivými družinami. Důkladně si připravila pravidla, vyrobila všechny patřičné rekvizity, nakreslila obrázky, které se budou překreslovat. Zároveň našla nejčistší les v okolí a z okolí jednotlivých stanovišť důkladně odstranila chrastí a pichlavé větve. Na místo bojovky pro jistotu připravila lékárničku, kdyby bylo potřeba někoho ošetřit. Před začátkem bojovky účastníkům pořádně vysvětlila pravidla a poučila je, že si mají v lese dávat pozor. Přesto se jeden z kluků při hře zranil, když běžel kolem stromu a čouhající  větev mu roztrhla obočí.

 

Myslíte si, že vedoucí podcenila prevenci? Dalo se tomuto úrazu zabránit? Neměla tuto hru vůbec organizovat?

 

Na tyto otázky není jednoznačná odpověď, každý si musí odpovědět sám za sebe. Jisté však je, že i dostatečná prevence nemusí zabránit úrazu. I přesto si však můžeme vyjmenovat základní pravidla prevence, která nám pomohou riziko úrazu alespoň minimalizovat.

 

Základní pravidla prevence zranění:

·       Úraz není náhoda, má své příčiny, a proto mu lze částečně zabránit.

·       Před každou akcí nebo hrou je potřeba určit podmínky a pravidla, které mají děti dodržovat. Jestliže je nějaká činnost zakázána, je třeba dítěti podrobně vysvětlit důvody zákazu. Před každou prací s nebezpečnými nástroji (nůž, sekyrka) dětem vysvětlete, jak je používat.

·       Na každé delší oddílové akci by měl být přítomen zdravotník nebo alespoň člověk, který zná základy první pomoci.

·       Před plánováním každí činnosti je potřeba si uvědomit rizika, která jsou s ní spojena a podle toho přizpůsobit program.

·       Využít zdravovědu jako jednu ze znalostí, které se učí v oddíle. Základní zdravotní a bezpečnostní návyky je dobré s dětmi často probírat a procvičovat pomocí her.

·       Chování vedoucích musí být dětem vzorem.

·       Pokud už se úraz stal, je nutno zraněnému co nejrychleji pomoci. Znát základy první pomoci je naší povinností, rychlá a účelná pomoc často rozhoduje o životě nebo smrti.

·       Poučte děti o důležitých telefonních číslech: 112 – integrovaný záchranný systém, 150 – hasiči, 155 – záchranná služba, 158 – policie.

 

Dohled nad programem

 

Je ta hra bezpečná?

Je důležité, abyste se při sestavování programu oddílových akcí zaměřili také na aspekt bezpečnosti a zdraví. Je herní prostor pro hru vhodný (není příliš členitý, nejsou tam nebezpečné předměty)? Nepřeceňujeme síly účastníků (jinak bude hra dlouhá pro osmileté holčičky, jinak pro patnáctileté velké kluky)? Jsme zajištěni pro případ, kdyby se stalo něco neočekávaného (připravená lékárnička, voda pro případné hry s ohněm)? Pohybujeme se v bezpečném prostředí (chůze po silnici, večerní hry ve městě)? Všechny tyto aspekty je dobré brát v potaz a radši počítat s horším, než být poté překvapeni. Všichni vedoucí by při přípravě programu na další den měli tento program zkonzultovat s ostatními. Více hlav, víc ví, a proto můžou ostatní vedoucí nějaký z problematických bodů ve hře najít a poradit, jak riziku zamezit.

 

Nejlepší hry nemusejí být ty nejdrsnější

Převážně v chlapeckých oddílech panuje přesvědčení, že nejlepší hra je ta, ze které si každý odnese alespoň pár šrámů. Možná pro starší kluky ve věku 15-17 let můžou být tyhle drsné bojovky nebo orvávačky vhodné, ne však pro mladší děti. Při těchto hrách se totiž dobrovolně vystavujeme riziku, že se někdo ošklivě zraní. Pokud vaši členové takovéhle hry vyžadují, zvažte jestli jim toto povolit. Případně je hrajte opravdu výhradně ve starším kolektivu.

 

Zdravotní prevence v oddíle

Jak učit o zdravovědě?

Zdravověda není nuda

Zdravověda by měla být jednou ze znalostí, které se v oddílech děti učí, stejně jako třeba morseovku nebo orientaci v mapě. Probírání základních dovedností první pomoci v oddíle může být nejen zábavné, ale hlavně užitečné. Nikdy nevíte, kdy se ocitnete v nebezpečné situaci a kdo vám bude zachraňovat život. Třeba to budou právě vaši svěřenci z oddílu. Pokud pořád zvažujete, jestli učit o zdravovědě nebo neučit, vězte, že určitě ano. Jen to pro členy nesmí být nuda a musíte je do toho aktivně zapojit. Samozřejmě, že můžete děti nechat bezmyšlenkovitě vyplnit nějaký test, ale nic si z toho nevezmou. Záleží taky na věkové skupině lidí, kterou máte. Mladší děti mohou například dostat za úkol správně ošetřit (maskovaného) zraněného vedoucího a dopravit ho na bezpečné místo. Záleží jen na vás a na vašich dětech nakolik to uděláte věrohodně. Pozor ale na to, aby nevznikla mezi dětmi panika.

 

Na začátku každého tábora se zmiňujeme o nebezpečí zmijí a varujeme děti před jejím uštknutím. Jednou asi třetí den tábora byly děti spolu s instruktorkou mimo tábor. Jeden z nich nešikovně šlápnul na zohýbaný klacek tak, že mu udělal malou tržnou ranku na holeni. Děti okamžitě klacek vyhodnotily jako zmiji a ranku jako její kousnutí. Vypukla naprostá panika.

 

Jak vtáhnout děti do hry

Se staršími je možné udělat nějakou náročnější akci jako přenos zraněného na delší vzdálenost nebo fingované hromadné zranění více lidí. Cestu jim můžeme ztížit také nutností překonávání náročného terénu případně zachraňování zraněných v obtížných podmínkách (topícího se v rybníce, omrzlého ve sněhu atd.). Vždy však platí, že po akci je potřeba celý jejich postup pořádně probrat. Vysvětlit proč jsme jim připravili právě tuto hru a dát jim příklady, kde se s touto situací můžou doopravdy setkat. Tímto se vaši svěřenci právě naučí nejvíce. Samozřejmostí je však naučené věci čas od času prověřovat. Lidi zapomínají strašně rychle, i když v dané situaci měli pocit, že jim jde o život. Čím můžete zpestřit učení zdravovědy v oddíle?

 

Kurzy, školení

Je samozřejmostí, že by měl každý oddíl mít svého zdravotníka. Buď se jedná přímo o lékaře (či medika) nebo to musí být člověk, který absolvoval některé ze školení Červeného kříže (ČK). Speciálně pro tábory musí zdravotník absolvovat školení Zdravotník zotavovacích akcí. Není však od věci, aby nějaké základní školení první pomoci absolvovali také mladší vedoucí a instruktoři. U ČK existuje například školení Základní norma zdravotnických znalostí, ale těchto kurzů je samozřejmě více. Během víkendu se při něm dozvíte základní zásady poskytování první pomoci. Je to určitě užitečné školení pro všechny, které pracují s dětmi.

 

Hry se zdravotní tématikou

Děti se nerady učí něco, co musejí. Když jim to ale zakomponujete do hry, může se i učení stát zábavou. Při učení zdravovědy doporučujeme se co nejvíce snažit přiblížit reálné situaci. Děti pak nebudou překvapené, pokud se nějaká neočekávaná situace opravdu stane. Není od věci využít taky červené barvy místo krve a momentu překvapení. Alespoň zjistíte jakým způsobem děti v krizových situacích reagují. Důležité je po hře probrat s dětmi co udělali dobře, co špatně a proč. Jinak si z této hry nic nevezmou. Osvědčilo se také zaměřit se na správný nácvik takových základů jako je volání na tísňové linky. Děti často neví, co mají správně říct a tato dovednost může v budoucnu třeba někomu zachránit život.

 

Exkurze

Zajímavou zkušeností pro děti mohou být taky různé exkurze a přednášky různých odborníků. Musí se ale brát ohled na věk a vyzrálost dětí a mělo by být spíše zábavnou a interaktivní formou. Samozřejmě se nebraňte využití internetu, videa nebo filmu, tím zájem dětí jen podnítíte. Nic nezkazíte ani krátkou scénkou do které děti zapojíte. Fantazii se meze nekladou.

 

Zdravotní rizika na schůzkách a výpravách

Klubovna – nemůže se nic stát?

Klubovna je z pohledu všech oddílových aktivit tím nejbezpečnějším místem. Je to známé prostředí, většinou bez nějakých nebezpečných předmětů, o které by se děti mohly poranit. I tady ale musíme dávat pozor. V klubovně by děti měly dodržovat klubovní řád a hrát tam pouze hry, které jsou pro ni vhodné (například míčové hry nejen že se do uzavřeného prostoru nehodí, ale míč může taky poničit zařízení klubovny). Od věci také není lékárnička, pomocí které se dají ošetřit drobné ranky, které můžou při schůzkách v klubovně vzniknout.

 

Víkendové výpravy

Zdravotní rizika na víkendovkách se od těch na schůzkách poměrně liší. Děti se ocitají v novém prostředí, ať už na louce pod stanem nebo na chatě v horách. Prostředí je pro ně méně známé než v klubovně a ocitají se v otevřeném prostoru plném možností zábavy a taky možného ohrožení. Doporučujeme, abyste si před tím, než děti vypustíte na první hru, prošli okolí vašeho tábořiště nebo chaty a zjistili, jestli nehrozí nějaká rizika (hluboká tůňka v potoce, propadající se led, díra skrytá na louce). Poté děti na tyto rizika upozorněte a vysvětlete jim proč si mají dát pozor. V zimním období, kdy hrozí riziko prochladnutí, kontrolujte, jestli se děti teple oblékají a mají suché boty. Aby se vám nestalo, že vám na třídenní výpravě polovina dětí druhý den ulehne s teplotou. Obzvlášť menší děti nevnímají v zápalu hry mráz ani mokro v botách, ale jsou náchylné k onemocnění. Pozor na to.

 

Příruční lékárnička

Na výpravách by měla být samozřejmostí vybavená příruční lékárnička. S tou byste měli být schopni ošetřit základní zdravotní problémy, které se můžou vyskytnout. Příklady nejčastějších problémů mohou být třeba odřeniny, řezné rány (desinfekce a sterilní krytí, náplast), přisátí klíštěte (jodisol, pinzeta, vatové tampony), vyvrtnutí (pružné obinadlo) případně bolesti hlavy, teplota (Ibalgin, Paralen). Kompletní vybavení příruční lékárničky přizpůsobujte podle počtu dětí, délky pobytu na výpravě a obvyklým problémům Důležité je taky kontrolovat trvanlivost zdravotního materiálu, abyste poté nezjistili, že vám náplasti nelepí a sterilní krytí není sterilní.

 

Zdravotní rizika na táborech

Táborový zdravotník

V předešlých odstavcích jsme si probrali základní zdravotní rizika na schůzkách a víkendovkách. Narozdíl od těchto krátkodobějších akcích, tábor je akcí dlouhodobou a vyžaduje tak trochu jiný přístup. Na táboře musí zdravotnický dohled zajišťovat oficiální zdravotník, který musí mít k dispozici plně vybavenou lékárnu. Zdravotníkem se může stát pouze člověk starší osmnácti let a který prošel kurzem Zdravotník zotavovacích akcí pořádaným Červeným křížem. I když zdravotní péče na táboře je hlavně v rukou zdravotníka, je dobré vědět, jaká základní rizika vás mohou na táboře potkat a jak je možné jim zabránit.

 

Jak vysvětlit táborový řád?

Na začátku tábora je potřeba vysvětlit dětem táborový řád a pravidla, které mají dodržovat. K tomu může sloužit tzv. beseda (viz níže). Táborníci musí vědět, že se nemají z tábora nikde sami vzdalovat a při aktivitách mimo tábor se vždy držet u sebe. Důležitý je taky neustálý dohled vedoucích na děti od budíčku po večerku. Obzvlášť pečlivý dohled musí být za případných nočních her (nebo i večerních stezek odvahy), kdy je nebezpečí zranění kvůli tmě větší.

Velice osvědčeným postupem, jak děti seznámit s chodem tábora a také se zdravotními omezeními na táboře, je beseda. Ta se obvykle koná první večer po příjezdu členů a žádný z nich se tak později nemůže vymlouvat, že o něčem nevěděl. Všichni vedoucí se na besedě představí, řeknou, jakou zastávají v oddíle funkci a jaké věci s nimi děti můžou řešit. V rámci besedy je určitě vhodné udělat přednášku zdravotníka, který dětem stručně řekne, jaké nebezpečí na ně můžou na táboře číhat. Zejména menším dětem je dobré zdůraznit, aby s jakýmkoli zdravotním problémem šli hned za vedoucím (zdravotníkem). Mají totiž tendenci se stydět a svůj problém skrývat.

 

Úrazům se dá předcházet

Nejčastějším zdravotním rizikem na táboře jsou úrazy. Ty bohužel nejde nikdy zcela vyloučit, ale v minulých kapitolách jsme si řekli něco o tom, jak jim předcházet. Na táboře by to mělo být hlavně díky pečlivému naplánování všech aktivit během tábora. Důležité je taky plánování programu jednotlivých dnů s ohledem na zátěž dětí. Snažíme se vyhnout potenciálně nebezpečným hrám, které zbytečně zvyšují nebezpeční úrazu (šermování ostrými klacky, bojovky v obtížném terénu, házení předmětů proti soupeřům). Je taky potřeba dbát na zdravotní omezení dětí a jejich omezení (léky, alergie, astma atp.). Pokud dítě i přesto onemocní, hlásíme jeho nemoc ihned lékaři nebo zdravotníkovi, který jej léčí buď v rámci tábora nebo jej převeze k lékaři.

 

Příklady nejčastějších zdravotních rizik na volnočasových akcích

Na co si dát pozor?

 

• mechanické úrazy: podvrtnutí, zlomeniny, pohmoždění, modřiny, odřeniny, namožení, naraženiny atd.
• řezné a sečné rány: práce se sekyrou nebo pilou
• tepelná poranění: úpal/úžeh ze slunce či horka; popáleniny/opařeniny
• cizí těleso v ráně: tříska, kamínek, škvára
• alergická reakce: senná rýma, potravinová alergie
• hmyz: vosí/včelí bodnutí, klíšťata
• dietní chyby: střevní chřipka, zácpa/průjem

 

Závěr

Při volnočasových aktivitách s dětmi vždycky podstupujeme riziko, že se některé z našich dětí zraní nebo jinak ohrozí svou bezpečnost. S tímto rizikem musíme vždycky počítat a snažit se mu předcházet. Řešením je co největší informovanost dětí o riziku a také důkladné proškolení vedoucích tak, aby je nemohlo nic překvapit. Hlavně nepodceňujte přípravu. Přejeme vám, aby se vám všechny tyhle rizika co nejvíce vyhýbaly.