Povinná součást ŠVP, která plyne z ustanovení školského zákona. Cíl je základním a nezbytným předpokladem každého pedagogického působení. V ideálním případě předpovídá jeho výsledek, vždy však určuje alespoň jeho směřování a umožňuje integraci různorodých činností do určité posloupnosti a systému. Usnadňuje volbu efektivních pedagogických prostředků, výběr konkrétních činností, má zásadní vliv na formování personálních, materiálních a dalších podmínek výchovy a vzdělávání. Promyšlená formulace cíle vzdělávání je zároveň předpokladem zjišťování, zda zvoleného záměru bylo dosaženo. Srozumitelně deklarovaný cíl vzdělávání plní pro účastníky i významnou funkci motivační a informační, což má právě v oblasti zájmového vzdělávání mimořádný význam pro rozhodování účastníků činnosti a v případě dětí a nezletilých žáků i jejich rodičů.

 

Pro stanovení konkrétních cílů zájmového vzdělávání ve školním vzdělávacím programu ve školní družině je nezbytná orientace ve struktuře vzdělávacích cílů, vyplývajících ze školského zákona a navazujících kurikulárních a strategických dokumentů, vztahujících se k příslušné věkové skupině účastníků zájmového vzdělávání. Užitečná může být rovněž znalost provázanosti vzdělávacích cílů a klíčových kompetencí, případně i dalších cílových kategorií, stanovených těmito dokumenty, a rovněž povědomí o širším (evropském) kontextu.

 

Cíle zájmového vzdělávání (analogicky k cílům vzdělávání uváděným v rámcových vzdělávacích programech) vyjadřují společenské požadavky na celkový vzdělanostní a osobnostní rozvoj účastníků. Vymezují záměry vzdělávání a jeho výstupy, výsledky. Zahrnují hodnoty a postoje, produktivní činnosti a praktické dovednosti, poznatky a porozumění. Míra jejich naplnění bude různá jak podle stupně vzdělání, tak podle schopností a dalších předpokladů účastníků. Cíle vzdělávání mohou být vyjádřeny na třech úrovních:

§  obecné cíle zájmového vzdělávání,

§  kompetence absolventa zájmového vzdělání,

§  výukové cíle (výsledky vzdělávání) jednotlivých oblastí zájmového vzdělávání.

 

Obecné cíle vzdělávání jsou vyjádřeny z pozice pedagogických pracovníků a vyjadřují to, k čemu má vzdělávání směřovat, o co mají pedagogičtí pracovníci svou činností usilovat. Kompetence absolventa a výukové cíle jsou vyjádřeny z pozice účastníka, uvádějí, jak účastník umí na konci výuky získané vědomosti a dovednosti používat.

 

Cíle zájmového vzdělávání nejsou žádným obecně platným předpisem konkrétně stanoveny (na rozdíl od cílů vzdělání realizovaného podle rámcového vzdělávacího programu) s tím, že i tyto cíle (tedy cíle jednotlivých ŠVP ve školském zařízení pro zájmové vzdělávání) musejí respektovat obecné cíle vzdělávání vymezené § 2 školského zákona. To poskytuje širokou a prakticky neomezenou volnost při jejich formulování, zároveň však klade mimořádné nároky na odpovědnost, kvalifikovanost a profesionalitu tvůrců ŠVP. Ti by měli brát zřetel přinejmenším na:

§  věkové a individuální zvláštnosti účastníků, zákonitosti skupinové dynamiky,

§  personální, materiální a další podmínky vzdělávání a výchovy,

§  charakteristiku školního vzdělávacího programu (nebo i více programů),

§  specifiku zájmového vzdělávání – jeho prostředků, forem, metod,

§  zájmy a očekávání dětí, žáků, studentů a dalších účastníků, škol v okolí, zřizovatele, místní komunity,

§  ekonomické podmínky, ve kterých se zájmové vzdělávání uskutečňuje,

§  konkurenční prostředí.

 

Vzhledem k tomu, že účastníci zájmového vzdělávání ve školní družině a školním klubu jsou v naprosté většině zároveň účastníky základního vzdělávání, je přirozeným jednotícím prvkem vzdělávacích cílů v klubu a družině a zdrojem inspirace pro ně Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Ten především poskytuje přehled hlavních cílů základního vzdělávání a kromě toho i zásobu dalších cílových kategorií (klíčové kompetence žáků, cílové zaměření vzdělávacích oblastí, přínosy průřezových témat k rozvoji osobnosti žáka, očekávané výstupy oborů). Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. V základním vzdělávání se usiluje o naplňování těchto cílů:

§  umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení,

§  podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a řešení problémů,

§  vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci,

§  rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých,

§  připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti,

§  vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě,

§  učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný,

§  vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi.

Tyto cíle není vhodné doslovně přebírat – zájmové vzdělávání není totožné se základním vzděláváním, ale je nutné z nich čerpat, přetvářet je a přizpůsobovat potřebám školského zařízení pro zájmové vzdělávání.

 

Pro formulaci cílů výchovného působení se zpravidla používá pojem získávání nebo rozvíjení klíčových a odborných kompetencí apod. Lze je ale formulovat i jinak. Systém práce školských zařízení pro zájmové vzdělávání většinou neumožňuje, aby se mohlo zodpovědně stanovit, že účastníci získali nějakou završenou kompetenci – na to není zpravidla ani dostatečná časová dotace, ani systém práce založený na dobrovolnosti a zájmovosti to plně neumožňuje. Proto zpravidla žádná kompetence není nutně zcela hotová – kompetence se tedy rozvíjejí, posilují, budují (viz aktivační či aktivizující slovesa), ale je vhodné se vyhnout označení, že kompetence se u účastníků vytvořili či jinak završili.

 

Z obsahového i jazykového hlediska je vhodné, aby cíle konkrétních aktivit byly zformulovány činnostně, pomocí aktivních (aktivačních, aktivizujících) sloves, která jakoby předjímají to, co se bude skutečně dít. V textu mohou být cíle zformulovány pomocí podstatných jmen slovesných, další vhodný postup je rovněž používání 1. osoby množného čísla, které navozuje představu, že jde o společný záměr pedagogů i účastníků (malujeme, řešíme, hrajeme si), případně užití infinitivu (a nedokonavého vidu).

 

Ve srovnání s požadavky na ŠVP pro ty druhy vzdělávání, pro které jsou vydány rámcové vzdělávací programy, jsou požadavky na školní vzdělávací program ve školském zařízení pro zájmové vzdělávání výrazně jednodušší v tom, že podle ustanovení školského zákona nemusí (ale může) obsahovat vzdělávací strategie a očekávané výsledky vzdělávání. To neznamená, že tyto strategie a výsledky neexistují, v praxi samozřejmě školské zařízení pro zájmové vzdělávání strategie používá a výsledků dosahuje, avšak nemá povinnost tyto skutečnosti zakotvit (zaznamenat) do svého ŠVP. Školská zařízení ani nemají stanovené vzdělávací standardy. U mnoha volnočasových aktivit je také výsledek z hlediska obecných cílů vzdělávání obtížně vyhodnotitelný. Představa o průběžných i finálních výstupech ŠVP ve školském zařízení pro zájmové vzdělávání (ať už ve smyslu hmotných produktů, produkcí nebo znalostí, dovedností a postojů účastníků) je ovšem důležitá a má, mimo jiné, vliv na cíle tím, že umožňuje stanovit, zda jsou:

§  smysluplné (mají skutečný význam pro účastníky, jejich praktickou zkušenost a rozvoj),

§  hodnotitelné (lze rozpoznat, zda výsledek odpovídá záměru),

§  akceptovatelné (přijatelné pro jednotlivce, skupinu, okolí),

§  reálné (lze je uskutečnit, jsou dosažitelné),

§  termínované (jsou proveditelné ve vymezeném čase).

 

Výsledky (výstupy) zájmového vzdělávání jsou rovněž cílovou kategorií, tentokrát ovšem nikoli z pohledu instituce, ale z pohledu účastníka, která může být pro účastníka tohoto vzdělávání dokonce zajímavější. Školský zákon neurčuje přesně, který přístup zvolit, lze se proto oprávněně domnívat, že oba jsou možné, a že záleží pouze na rozhodnutí ředitele školského zařízení, který z nich použije.

 

Pro formulování očekávaných výsledků vzdělávání lze použít například tato slovesa: prodiskutovat, označit, vybrat, seřadit, popsat, recitovat, definovat, reprodukovat, vysvětlit, napsat, navrhnout, vyprávět, řídit, popsat, použít, vytvořit, vybrat, vyhledat souvislosti, zobrazit, zformulovat otázky, měřit, připravit, vymyslet, zformulovat hypotézu, zkonstruovat, představit si, předpovědět, zkombinovat, inovovat, posoudit, zhodnotit, nakreslit, předvést, obhájit, vyřešit, objevit, doporučit, porovnat.

 

Naposledy změněno: neděle, 19. června 2016, 20.48