Práce s chybou
„Učit se, to znamená riskovat, že se zmýlíme. Když na tento fakt škola pozapomene, lidová moudrost ho ráda připomene rčením, že pouze ten, kdo nic nedělá, nikdy nepáchá chyby.“ (Jean-Pierre ASTOLFI; Chyba, nástroj k učení).
V reálném světě nefungují věci dokonale a nacházíme nekonečné množství výstupů a procesů, které můžeme zlepšovat. Lze k těmto zjištění přistoupit dvěma způsoby.
Buď můžeme chyby a nedostatky ignorovat či popírat,
nebo je naopak využít jako příležitosti ke zlepšování.
Často se u pedagogů můžeme setkat s vnímáním chyby jako s vlastním selháním. Je u nich hluboce zažitá představa, že učitel chyby „dělat nemůže“, jinak selže. Tento postoj jim jednak bere motivaci k dalšímu učení a jednak vytváří bariéry v práci s chybou. Vzhledem k tomu, že pracujeme s vlastními kolegy, kteří jsou často zkušenější, je potřeba k problému přistupovat velmi citlivě.
Jedním s úkolů koordinátora ICT by mělo být vést své kolegy k pozitivnímu vnímání chyby jako nástroje pro svůj seberozvoj. K vlastním chybám v procesu učení by měli přistupovat stejně pozitivně, jako k chybám svých žáků.
Jednou z technik, které mohou k pozitivnímu vnímaní chyby přispět, jsou koučovací otázky (viz výše). Ty vycházejí z předpokladu, že člověk je nejvíce ochoten pracovat s chybou, kterou si sám přizná.
Významný výzkum v ČR, který je věnován práci s chybou jako součásti učení, provedl Kulič. Přínos chyby ve výkonu vidí Kulič zejména v jejím vlivu na další činnosti. Z jeho výzkumu vyplývá, že chyba má potenciál stát se „výzvou k vyšší aktivaci činnosti a učení“. Zdůrazňuje, že „každá snaha chybu z učení vyloučit vedla vždy nějakým způsobem k podstatnému omezení prostoru aktivního učení, k učení příliš snadnému, často až nudnému a neúčinnému. Učení je však v mnoha případech účinné právě tam, kde prostor pro aktivitu subjektu je co největší, kde jsou zadávány náročné úkoly k samostatnému řešení. Takové úkoly vyvolávají (až do určité hranice náročnosti) také aktivní zájem, pozornost, zvýšené úsilí“
Zdroj: KULIČ, Václav. Chyba a učení: Funkce chybného výkonu v učení a v jeho řízení. 1. vyd. Praha: SPN, 1971. Str. 92.