Hardware a jeho vlastnictví
| Stránky: | Moodle - Národní pedagogický institut České republiky |
| Kurz: | M15 Legislativa spojená s provozem ICT (České Budějovice 2024) |
| Kniha: | Hardware a jeho vlastnictví |
| Vytiskl(a): | Nepřihlášený host |
| Datum: | sobota, 23. listopadu 2024, 21.13 |
Popis
Jako ICT koordinátor pracujete s množstvím hardwaru a k němu se váže z pohledu legislativy i pojem vlastnictví.
1. Právní vymezení hardware
Hardwarem je veškeré technické vybavení počítače. Slovy práva jedná se o věci hmotné, na které si můžeme „sáhnout.“ Proto je z právního hlediska vlastnictví hardware stejné jako třeba vlastnictví nábytku.
2. Nákup hardware
Škola typicky nakupuje hardware do svého vlastnictví, resp. do vlastnictví svého zřizovatele. Uzavírá tak s prodejcem kupní smlouvu. Na základě této smlouvy prodávající převádí vlastnictví k hardware škole, resp. zřizovateli a škola se za to zavazuje zaplatit (jednorázově) prodávajícímu kupní cenu.
V případě nákupu hardware je třeba:
při převzetí hardware zkontrolovat jeho funkčnost a tzv. zjevné vady (například poškrábání apod.),
zjistit, do kdy a jakým způsobem lze reklamovat hardware,
zjistit, zda a případně jak je dlouhá záruční doba (do kdy prodejce garantuje funkčnost hardware).
Tyto informace jsou často uvedeny v obchodních podmínkách.
V tomto ohledu je třeba dát pozor na to, že škola není spotřebitelem a automaticky se na ní neuplatní spotřebitelská právo jako například právo odstoupit od smlouvy uzavřené na internetu do 14 dnů nebo je méně výhodně upravená možnost reklamovat vady věci.3. Evidence HW
Evidovat HW je pro vás klíčové.
- Máte přehled o majetku, což usnadňuje údržbu, opravy i reklamace.
- Lépe se plánuje rozpočet, počítají náklady na vybavení apod.
- Máte přehled o tom, kdo má zařízení půjčené a je za něj zodpovědný.
Jak evidovat HW?
Doporučujeme si vést elektronickou evidenci (tabulky či speciální SW, např. ITAM) a na zařízení přidat čárové či QR kódy pro snadné načtení informací a inventuru.
Název zařízení a typ – základní identifikace zařízení, např. "PC učebna A1", "Projektor B3", "Notebook 004 učitele XY".
Výrobce a model – značka a konkrétní model zařízení (např. Dell Inspiron 3500), což je důležité pro servis a technickou podporu.
Sériové číslo – unikátní identifikační číslo zařízení, které slouží k jeho jednoznačné identifikaci, a to zejména v případě servisu, reklamací nebo při odcizení.
Datum pořízení – uveďte datum, kdy bylo zařízení zakoupeno. Pomáhá sledovat životní cyklus zařízení a plánovat případnou obnovu.
Cena a náklady – zaznamenejte cenu při nákupu a případné další náklady (např. na opravy, nákup SW). To může být užitečné při finančním plánování a rozpočtování pro budoucí investice do HW.
Umístění – Zaznamenejte, kde je zařízení fyzicky umístěno (např. PC učebna 1, kabinet učitele), abyste mohli snadno identifikovat, kde se nachází.
Využití zařízení – může být užitečné evidovat, k jakým účelům je zařízení využíváno (např. výuka, administrace, multimediální projekce). To může pomoci při rozhodování o budoucím vybavení.
Odpovědná osoba – uveďte, kdo je za dané zařízení zodpovědný (např. učitel, správce učebny). To může pomoci při zjišťování problémů nebo při ztrátách zařízení.
Záruka a servisní smlouvy – zaznamenejte dobu trvání záruky a případně servisní smlouvy (pokud existují), včetně kontaktů na poskytovatele servisu.
Technické parametry – podrobnější údaje o zařízení, jako je procesor, operační paměť, OS, úložiště a další specifikace, které jsou důležité pro správu výkonu a kompatibility zařízení.
Stav zařízení – průběžně sledujte technický stav zařízení (např. funkční, částečně funkční, vyřazeno) a pravidelně aktualizujte jeho status.
Životní cyklus a datum plánované obnovy – stanovte, kdy plánujete zařízení vyřadit nebo nahradit (obvykle na základě průměrné životnosti a potřeby aktualizace techniky).
4. Odpovědnost zaměstnance za škodu na hardware
Jelikož škola, resp. zřizovatel, je vlastníkem hardware, mají všichni (žáci i zaměstnanci) povinnost tento majetek chránit. Pokud někdo hardware poškodí, pak může za tuto škodu odpovídat a mít povinnost škodu nahradit.
Zaměstnanec za škodu odpovídá, pokud ji způsobil zaviněně (tedy nedbalostně nebo úmyslně), a to v případě nedbalosti do 4,5násobku svého platu a v případě úmyslu neomezeně.
Pokud zaměstnanec nosí školní zařízení mimo budovu, odpovídá za škodu podle zákoníku práce, zejména pokud má podepsanou dohodu o převzetí věci, tedy za škodu nese plnou odpovědnost. Pokud taková dohoda neexistuje, odpovídá pouze do výše 4,5násobku průměrného výdělku, ledaže škodu způsobil úmyslně. V mimořádných případech, jako je krádež, zaměstnanec nemusí nést odpovědnost, pokud prokáže, že škodu nezavinil. Zaměstnavatelé často pojišťují zařízení a mají interní pravidla, která stanovují podmínky nošení zařízení mimo školu.
Stáhněte si šablonu dohody o zapůjčení zařízení domů.
Pokud například zaměstnanec úmyslně založí ve škole požár a způsobí škodu (na hardware i dalším majetku), bude povinen nahradit veškerou škodu i v řádu milionů korun. Pokud však například zaměstnanec zapomene zamknout vchod do školy a dojde ke krádeži hardwaru, zaplatí maximální 4,5násobek svého průměrného výdělku.
Právní předpisy nezakazují, aby žáci nebo učitelé využívali vlastní zařízení ať již během výuky nebo o přestávkách. Ve školním řádu je však možné popsat používání digitálních zařízení (§ 30 odst. 3 školského zákona).
Příklad
„Žákům a zaměstnancům je povoleno používat školní zařízení, jako jsou notebooky a tablety, pouze pro vzdělávací účely. Zařízení musí být používáno v souladu s pokyny učitelů a ICT koordinátora. Každý uživatel je povinen zacházet s majetkem školy šetrně a zodpovědně, přičemž jakékoli poškození nebo ztráta zařízení musí být neprodleně nahlášena. Při používání zařízení mimo školní prostory nese uživatel plnou odpovědnost za jeho bezpečnost a ochranu, včetně dodržení všech bezpečnostních opatření, jako je zamykání zařízení a jeho řádné ukládání.“
Je také vhodné, aby byl hardware stejně jako další majetek pojištěn.
Další informace naleznete zde:
5. Odpovědnost žáka za škodu na hardware
Ve vztahu k žákům je situace odlišná a výrazně obtížnější.
1. Odpovědnost žáka za škodu
Podle občanského zákoníku je žák odpovědný za škodu, kterou způsobil úmyslně nebo z nedbalosti, a to i na školním majetku, včetně hardwaru (např. notebook, tablet). V případě nezletilého žáka jsou za škody často odpovědní jeho zákonní zástupci (rodiče).
2. Omezení odpovědnosti
Odpovědnost žáka může být omezená, zejména pokud jde o malé děti, které ještě nejsou schopny plně chápat následky svého jednání. Odpovědnost za škodu pak může přejít na školu nebo rodiče, pokud došlo k nedbalosti při dohledu.
3. Úmyslná škoda vs. nedbalost
Pokud žák úmyslně poškodí školní zařízení, nese za to odpovědnost a je povinen škodu nahradit. V případě neúmyslného poškození (např. když nešikovně upustí zařízení) je třeba posoudit, zda se jednalo o nedbalost. Pokud ne, škola může uplatnit pojištění, pokud je zařízení pojištěné.
4. Školní řád
Školy často upravují pravidla pro zacházení s majetkem (včetně hardwaru) ve školním řádu. Ten může specifikovat, jak se má s majetkem zacházet, jaké jsou povinnosti žáků, a jak se řeší odpovědnost v případě poškození nebo ztráty.
5. Pojištění
Škola může mít zařízení pojištěno proti poškození nebo ztrátě, což může pokrýt část nebo celou škodu. V takovém případě nemusí žák ani rodiče hradit škodu v plné výši.
Jak postupovat ohledně vyčíslení náhrady, pokud žák zařízení poškodí?
Výše škody – náhrada škody se určuje podle aktuální tržní hodnoty poškozeného zařízení v době škody, s ohledem na jeho opotřebení.
Oprava vs. náhrada – pokud lze zařízení opravit, škoda se určuje podle nákladů na opravu; pokud ne, podle ceny podobného zařízení.
Úmyslná vs. neúmyslná škoda – u úmyslné škody hradí žák plnou náhradu, u neúmyslné škody se může přistupovat mírněji.
Pojištění školy – pokud je zařízení pojištěno, žák může hradit jen spoluúčast, zbytek pokryje pojistné plnění.
Přiměřenost náhrady – škola musí požadovat pouze částku odpovídající skutečné hodnotě zařízení, nikoli cenu nového.
Mimosoudní dohoda – škola se často snaží o mimosoudní dohodu s rodiči, aby se vyhnula zdlouhavým sporům.