Je to ještě normální?

1. Ema krade v obchodě

Patnáctiletou Emu přivezla do domova Policie ČR. Byla přistižena při krádeži brambůrků, limonády a malé plastové hračky.

Službu má zrovna Karel. Je naštvaný. Tyhle děcka mají všeho dost. Dopřáváme jim sladkosti, brambůrky a limonády. Věcí mají víc než moje vlastní děcka.. A přesto mají potřebu krást?!

2. Proč Ema krade?

Vždyť mají víc než potřebují, nebo snad ne?

3. Ledovec

K chování Emy se vrátíme za chvíli.

Ledovec znázorňuje, že viditelné chování - slova a činy - jsou jen vrcholkem ledovce. Pod hladinou se skrývají pocity, které člověk prožívá a které jsou motorem pro toto chování. Ještě hloub pod hladinou jsou potřeby - naplněné nebo nenaplněné. Svým chováním se tedy snažíme o naplnění svých potřeb, které jsou skryté hluboko pod hladinou.

Některé děti mají naučené strategie k naplňování svých potřeb, které jsou pro běžnou společnost nepřijatelné. V prostředí, kde vyrůstali, se ale naučili tyto strategie jako funkční řešení. Určitým chováním naplňovali své potřeby. Pokud je chceme toto chování odnaučit, tak je vlastně učíme nahradit strategii pro naplnění potřeby nějakou jinou strategií, jiným chováním, které je přijatelné ve společnosti.

Proto mají lepší prognózu děti, které zažili jednorázovou traumatizující událost než dlouhodobě žili - a přizpůsobili se - tramatizujícímu prostředí nebo jednání svých blízkých.

4. Jaké mohou být následky traumatizace

Podívejte se na video (2 minuty) z projektu Jak na trauma.

(Klikněte myší na šipku  pro spuštění videa.)

5. Kradení jako vrcholek ledovce

Zpátky k Emě, která kradla v obchodě.

Jak by mohl vypadat její ledovec?

Co se skrývá pod hladinou - proč Ema ukradla jídlo?!

6. Co je to traumatizace? Jak můžu reagovat?

Co a proč se děje v našem těle, mysli a chování, jsme-li vystaveni mezním zátěžovým situacím? Jak v takových situacích funguje mozek? Jakou událost je možné označit za traumatickou?

 Podívejte se na video Jak na trauma - II. Jakou událost je možné označit za traumatickou? (video, 10 minut)

(Klikněte myší na šipku pro spuštění videa.)

Co je to traumatizace? Jak můžu reagovat?

Jakým způsobem a jak dlouho může trauma ovlivňovat tělo, mysl a chování? Jak je možné, že někdo přežije mimořádně závažnou událost jakoby bez následků, zatímco jiní jsou následky obdobné situace dlouhodobě či celoživotně ohrožováni? - Na tyto otázky odpovídá následující video (7 minut).

Na další videa se můžete podívat na webu Jak na trauma.eu - Videa.

7. Vývojové etapy v průběhu života

Obrázek ledovce naznačuje, že problémové chování může mít celou řadu příčin. Není v silách nikoho odhalit příčinu každého problémového chování. Je ale výhodné umět si některé projevy zasadit do kontextu.

Vývojový psycholog Erik Erikson již před lety vysledoval určitá klíčová vývojová stádia člověka. V každém z těchto stádií se člověk přirozeně setkávání s menšími či většími krizemi. Záleží na celé řadě okolností, jak jimi projde. Pokud se mu v rozhodnou dobu nedostane patřičné podpory, může vývoj v daném období ustrnout.

Jaké jsou specifické traumatické zkušenosti dětského věku? (video, 2 minuty)

8. Vývojové etapy

9. Na jakém stupni vývoje jsou?

Připravili jsme pro vás 3 otázky, ve kterých si můžete tipnout, na jakém úrovni vývoje jsou nejspíš Michal, Viola a Ema.

10. Je to jen problémové chování, nebo už diagnóza?

Kdybychom vnímali pouze vnější projevy chování Emy, při všech pokusech o jejich vysvětlení bychom zůstávali v pozici neznalého pozorovatele. Dokázali bychom popsat, co se děje, ale těžko bychom dovedli vyjít vstříc vnitřnímu stavu těchto dětí.

Má Ema porucha osobnosti?

Pokud Ema trpí nějakou formou poruchy osobnosti, jistě se tak nestalo jednou jedinou událostí. Tato porucha krystalizovala do své současné podoby několik let.

Zrovna u Emy je nutné vzít v potaz její úroveň vývoje. Z hlediska emoční regulace vývoj odpovídá spíš nižšímu věku. Ema je ale chytrá, v praxi až vychytralá. Její celková vývojová úroveň se jeví někde uprostřed mezi dobou, kdy byla odebrána z rodiny, ve věku 3 let, a jejím kalendářním věkem, 16 let.

V případě Emy ale pozorujeme už tolik symptomů, od agrese po sebepoškozování, že není nač čekat. Takové dítě by mělo být vyšetřeno dětským psychiatrem nebo klinickým psychologem.