Přejít k hlavnímu obsahu

Výukové metody

Stránky: Moodle - Národní pedagogický institut České republiky
Kurz: Mentor pro kolegy Praha 2024
Kniha: Výukové metody
Vytiskl(a): Nepřihlášený host
Datum: pátek, 22. listopadu 2024, 05.10

1. Výukové metody pro dospělé

Aktivní přístup a interaktivita jsou při předávání znalostí a dovedností dospělému jedinci velmi důležité. Aktivizační metody pomáhají zapojit učitele do procesu učení a poskytnout jim příležitosti k praktickému cvičení, reflexi a interakci. 

Ať již tvoříte školení vy, nebo zprostředkováváte školení externě, dbejte na takový výběr metod, které budou přínosné, aktivizující, budou zapojovat účastníky, budou využívat různé multimediální pomůcky a interaktivní prvky. 


Při vzdělávání dospělých se nejvíce uplatňují následující metody: 
  • Přednáška 
  • Situační metody/případové studie 
  • Inscenační metody/hraní rolí 
  • Diskuzní metody 
  • Workshop 
  • Metody řešení problémů 
  • Demonstrování 
  • Instruktáž a další 


1.1. Přednáška

Přednáška, i když spadá do výkladových metod, může být udělaná dobře tak, aby účastníci neztráceli pozornost a podpořilo se zapamatování.  

Jak udělat přednášku co nejefektivnější: 

1.2. Diskuze

Metody, kdy učitelů diskutují všichni společně, ve skupině či dvojici, jsou velice podnětné a pomáhají učitelům lépe pochopit téma, předávat si zkušenosti a zároveň se i cítit zapojený. 

Jak udělat diskuzi co nejefektivnější

  • Diskuzi vyvolávejte přímými otázkami. 
  • Klaďte otevřené otázky, které více stimulují myšlení. 
    Příklad: Jaké výhody a nevýhody má podle vás zákaz používání mobilních telefonů ve třídách? 
  • Nevhodné jsou otázky, kdy lektor vyjadřuje své vlastní stanovisko, nebo naznačují, jakou odpověď chce slyšet.
    Příklad: Co myslíte, také se vám zdá používání této aplikace staromódní? 
  • Po položení otázky byste měli vyčkat 8-10 vteřin na odpověď, aby měli účastnící čas se zamyslet a zareagovat.  
  • Podporujte kolegy ve vyjadřování svých názorů a k diskuzi (jak verbálně, tak i neverbálně). 
  • Snažte se do diskuze zapojit všechny účastníky vzdělávací aktivity a předcházejte dominanci některých účastníků. 
  • Hlídejte, aby diskutující neodbíhali příliš od tématu. 
  • Na konci shrňte, k čemu jste dospěli. 

1.3. Metody řešení problému

Tyto metody jsou založeny na překonávání znalostních a dovednostních překážek nebo obtíží, tj. lektor účastníkům vzdělávání pokládá takové otázky, na něž neznají účastníci úplnou a správnou odpověď. K řešení problémových situací může lektor aplikovat několik přístupů. Výběr záleží na složitosti a komplexnosti problému, časových možnostech a znalostech a dovednostech účastníků ve vztahu k řešené problematice.  

Lektor vytvoří problémovou situaci:  
  •  problém řeší sám, instruuje, předvádí postup,  
  •  problém řeší ve spolupráci s účastníky,  
  •  účastníci řeší problém samostatně,  
  •  účastníci sami formulují problém a řeší ho.  

Doporučený postup při řešení problému v rámci problémové výuky by měl lektor předem představit účastníkům vzdělávání. Postup obsahuje následující kroky:  

  1. Identifikace problému
    Prvním krokem je identifikace konkrétního problému, který budou studenti řešit. Může jít o reálný problém nebo simulovaný scénář.  
  2. Získání kontextu
    Účastníci vzdělávání by měli získat dostatečný kontext k problému. To může zahrnovat sběr informací, výzkum a konzultace s odborníky apod.  
  3. Definice cílů
    Účastníci vzdělávání by měli definovat jasné cíle, kterých chtějí dosáhnout při řešení problému. Cíle by měly být měřitelné a konkrétní.  
  4. Generování nápadů
    Účastníci vzdělávání by měli aktivně generovat nápady řešení problému. Můžete použít brainstorming, brainwriting, myšlenkové mapy nebo jiné kreativní techniky.  
  5. Analýza a hodnocení možných řešení
    Po vygenerování nápadů účastníci analyzují a hodnotí různá možná řešení. Zvažují výhody, nevýhody, náklady a dopady jednotlivých variant.  
  6. Výběr optimálního řešení
    Na základě analýzy by měli účastníci vybrat optimální řešení, které nejlépe odpovídá stanoveným cílům.  
  7. Plán implementace
    Účastníci vzdělávání plánují konkrétní kroky a postupy pro implementaci vybraného řešení. To může zahrnovat časový plán, alokaci zdrojů a definici rolí.  
  8. Testování a hodnocení
    Implementované řešení je testováno a hodnoceno, aby se zjistilo, zda splňuje stanovené cíle. Toto může zahrnovat zpětnou vazbu od lektora, ostatních účastníků vzdělávání nebo odborníků.  
  9. Dokumentace a prezentace
    Účastníci vzdělávání by měli dokumentovat celý proces řešení problému, včetně analýzy, plánování, implementace a výsledků. Měli by také připravit prezentaci, ve které prezentují své řešení a zjištěné zkušenosti.  
  10. Hodnocení a zpětná vazba
    Po dokončení projektu by měl následovat proces hodnocení a poskytnutí zpětné vazby. To může zahrnovat sebehodnocení účastníků vzdělávání, hodnocení lektora a reflexi nad procesem.  

1.4. Hraní rolí, simulace a případové studie

Jde o metody, díky kterým si mohou učitelé nacvičit reálné situace nebo scénáře a umožňují účastníkům hrát různé role, aby lépe porozuměli a získali dovednosti pro řešení konkrétních problémů nebo situací. 

Důležité je mít předem připravený cíl této metody a scénář

Cílem je pochopit jednání jednotlivých aktérů, motivaci jejich činů a společně najít řešení. Poté, co proběhne hraní situace, je důležité provést debriefing, což je diskuzní fáze, během níž účastníci mohou reflektovat své zkušenosti, sdílet pozorování a diskutovat o tom, co se jim během simulace stalo. Debriefing je klíčový pro získání pochopení a učení z simulace. 

Pokud se nechcete pouštět přímo do hraní a simulací, můžete vzít různé případy a společně analyzovat a řešit problémy z praxe. 


1.5. Kooperativní metody učení

Kooperativní metody učení jsou pedagogické přístupy, které zdůrazňují spolupráci a interakci mezi účastníky vzdělávání při procesu učení. 

Tyto metody kladou důraz na aktivní zapojení vzdělávaných pedagogů do procesu učení se a umožňují jim spolupracovat s ostatními, aby dosáhli společného cíle. Tyto metody mohou pomoci pedagogickým pracovníkům zdokonalit své dovednosti, sdílet zkušenosti a získávat nové informace. Pro inspiraci níže uvádíme některé kooperativní metody vhodné pro další vzdělávání pedagogů:  

Kooperativní workshopy 

Pedagogičtí pracovníci se mohou zapojit do workhopů, kde společně řeší konkrétní problémy, získávají nové dovednosti nebo se učí novým pedagogickým metodám. Spolupráce v rámci workshopů umožňuje sdílet zkušenosti a znalosti.  

Peer Learning Communities 

Pedagogičtí pracovníci mohou vytvářet komunity, ve kterých si vzájemně pomáhají. Mohou sdílet osvědčené postupy, materiály a diskutovat o výzvách v rámci vzdělávání.  

Kooperativní mentoring: Noví pedagogičtí pracovníci mohou být mentorováni zkušenějšími kolegy. Tato forma mentoringu je založena na spolupráci a podpoře v rozvoji pedagogických dovedností. Tento přístup je velmi vhodný pro individuální dlouhodobé vzdělávání méně zkušených kolegů v oblasti ICT. Koordinátor ICT zde funguje v roli mentora.  

Portfolia a vzájemné hodnocení  

Pedagogičtí pracovníci mohou spolupracovat na vytváření portfolií, ve kterých dokumentují svůj pedagogický růst a pokrok. Vzájemné hodnocení může poskytnout užitečnou zpětnou vazbu a podněcovat reflexi.  

Online fóra a komunitní platformy

Využití online nástrojů a platforem pro pedagogický výzkum, diskuzi a sdílení materiálů může také podpořit kooperativní učení mezi pedagogickými pracovníky.  

Kooperativní metody v dalším vzdělávání pedagogických pracovníků pomáhají vytvářet silné pedagogické komunity jak v rámci jedné školy, tak i v rámci širšího okolí, kde je prostor pro sdílení informací, spolupráci a vzájemné učení. To přispívá k rozvoji pedagogických dovedností a zvyšuje kvalitu výuky ve školách a vzdělávacích institucích. 


1.6. Kreativní metody

Brainstorming

Brainstorming je metoda, kterou můžete použít v situaci, kdy potřebujete najít různé nápady, které vám mají pomoci v řešení problému. Je vhodné používat techniku na počátku řešení problému, tj. ve fázi hledání řešení a postupů. Může vám pomoci např. při hledání nových názvů, při stanovení vhodného postupu v projektech, při psaní práce nebo při hledání kreativních přístupů či řešení problémů. 

Díky této metodě se generuje velké množství nápadů, aniž by byly hodnoceny (bez hodnocení se zvyšuje množství nápadů). Často se nepoužívá k hledání konečného řešení, ale spíše jako podklad k další práci. Předpokladem je stanovit problém a vybrat skupinu, která bude brainstorming provádět. Následně se ve stanoveném čase hledají všechny možné nápady, přičemž je vhodné inspirovat se ostatními a nebránit se asociacím. Po brainstormingu přichází vyhodnocení. 

Je vhodné dodržet základní pravidla:  



2. Zpětná vazba a reflexe

Pojďme se ještě krátce podívat na zpětnou vazbu a reflexi. Je to část procesu vzdělávání, na který není dobré zapomínat a je důležité si na ně vyhradit dostatek času. Právě díky zpětné vazbě a reflexi si nejen dospělí mohou některá témata více osvojit, uvědomit si různé souvislosti a dále se učit.  

Zpětná vazba je nástroj, díky němuž jedinec dostává informaci od druhých o tom, jak na ně působí jeho činnost.  

Reflexe je ohlédnutí se zpět za vlastním učením/činností, poučením se z toho a aplikováním změny v příští činnosti.  

Obě tyto činnosti je důležité do procesu učení zařazovat



Nezapomeňte ani na zpětnou vazbu na váš proces učení a provádějte sebereflexi vaší činnosti, jen tak si udržíte krok a budete se zlepšovat.  


https://edu.ceskatelevize.cz/video/5157-hodnoceni-druhych