Sociokulturní kompetence

Ve společenském styku Evropanů je běžným dotykem podání ruky na znamení přátelského přístupu, zatímco v kultuře některých asijských národů je tělesný kontakt nevhodný, někdy dokonce nepřijatelný. Např. Japonci si při setkání ruku nepodávají, nýbrž se uklánějí. Číňané zase ruku podávají, ale neuklánějí se. Poplácání druhého po rameni při pozdravu je typické pro Araby. Rozdíl je však patrný i mezi Evropany. Např. obyvatelé Středomoří jako Francouzi, Italové, Španělé a další se při setkání v soukromí se svými známými líbají na obě tváře, a to i příslušníci obou pohlaví. Např. v Gruzii se pak i při setkání na veřejnosti vzájemně líbají na tváře také muži.

Mnohem důležitější než v evropské kultuře je dotyk, kterým se např. v korejské společnosti vyjadřuje přátelství, úcta a respekt. Korejci se snaží odhadnout, co si druzí lidé myslí a co cítí, ale nikoliv verbální konverzací, ale pomocí prvků neverbálních. Proto je důležité například, jak dlouho a jak silně se tisknou při pozdravu ruce, nebo i jak vítat hosty nebo se s nimi loučit (v Koreji je zvykem, že se host doprovází až ke dveřím nebo k autu) apod.

Bezvýraznost a nejasnost jsou v Koreji pokládány za ctnosti. Úsměv, poškrábání se za uchem nebo na temeni hlavy naznačuje, že je člověk zmaten a v rozpacích. Z tohoto důvodu může korejský úsměv způsobit i nedorozumění. Korejci reagují úsměvem jen proto, aby skryli své rozpaky. Také pro Číňany je charakteristické skrývání vlastních pocitů. Netečný výraz ve tváři se učí čínské děti už od narození. Z jejich tváří lze odhadnout něčí pocity, ale své pocity najevo nedávají.

Gesta jsou kulturně tradované postoje, posunky a pohyby rukou, jimiž se cizinci různých národností od sebe odlišují. Typická jsou např. pro Italy.

Pohledy čili řeč očí jsou také významným prostředkem interpersonální komunikace mezi cizinci. V sociální interakci Evropanů znamenají pohledy výzvu, delší pohled znamená zájem. Ale např. upřený pohled (eye contact, který je běžný v západoevropské komunikaci) na Korejce působí velmi nepříjemně. Naopak, chtějí-li Korejci projevit partnerovi při komunikaci úctu nebo respekt, přímo do očí se mu nepodívají. 

Obecně platí, že přijatelné chování v jedné kultuře může v jiné představovat nezdvořilost. Příkladem může být Evropan, který se dopustí faux pas v etiketě, kdy např. smrkání ve společnosti je považováno za neodpustitelný prohřešek nejen např. v Koreji a Japonsku, ale i u dalších národů, třeba u Afgánců.