Osvojování češtiny jako druhého jazyka u dětí a žáků-cizinců

Vícejazyčná situace u dětí

Dítě-cizinec obvykle užívá jednak svůj mateřský jazyk, tedy jazyk země, ze které do ČR přijelo,  a češtinu, příp. další cizí jazyky. A je to jednak mateřský jazyk, tedy jazyk rodičů, přestože se dítě narodilo v ČR a čeština, příp. další jazyky. Často se v odborné literatuře z tohoto důvodu užívá spíše termín dítě s odlišným mateřským jazykem (dítě s OMJ), neboť přesněji vystihuje jazykovou situaci dítěte. 

Přestože se děti u nás narodí, mnohdy se dostanou k češtině až v rámci školních zařízení a nelze tedy počítat s tím, že by jejich čeština byla na úrovni dětí monolingvních, jejichž mateřským jazykem čeština je. 

Důležité pro výukovou praxi je uvědomit si, že jazyky, které si dítě osvojuje, se mohou vzájemně ovlivňovat. Velmi těžko se také měří míra osvojení jazyků a provádí jazyková diagnostika. Různě složité jevy se v různých jazycích osvojují v jiné době. Např. množné číslo v arabštině je mnohem složitější než v angličtině, a tak si jej děti osvojují později (okolo čtrnácti až patnácti let) než děti, které si osvojují angličtinu (okolo šesti let) (Omar, 1973). Důležité je nehodnotit odchylky od běžného úzu jako chyby, ale jako projevy různých vývojových období v kombinaci s jiným jazykem či dalšími jazyky. Než se jazykové kompetence usadí a dítě si je dostatečně osvojí, mluvíme o tzv. mezijazyku (interlanguage), což je systém, v němž se vyskytují různé odchylky od běžného úzu cílového jazyka.